Stejně jako lidé, i psi pociťují širokou škálu emocí a nálad. Nejlepší samozřejmě je, když jsou šťastní a spokojení. Mohou ale být také vystrašení, znudění, nebo dokonce agresivní. Každý psí majitel by se přitom měl naučit nálady svého hafana rozpoznávat. Jen tak může správně reagovat a v případě nutnosti obrátit situaci k lepšímu.
Při rozpoznávání psích nálad se musíme zaměřit především na řeč zvířecího těla. Napovědět nám ale mohou i jeho hlasové projevy a celkové chování. Pozornost věnujte také stávající situaci a prostředí, v němž se aktuálně nacházíte.
Jak poznat psí náklonnost
Každý psí majitel je samozřejmě šťastný, když mu jeho čtyřnohý přítel dává najevo svou lásku a sympatie. Rozpoznat psí náklonnost přitom není nic těžkého – pes za vámi spokojeně běhá, vrtí ocasem dokolečka, láskyplně do vás šťouchá čumákem. Nezapomeňte na projev psí lásky zareagovat a opětovat ho. I kdybyste byli hodně zaneprázdnění, věnujte svému psovi minutku času, abyste ho podrbali a přátelsky na něj promluvili.
Když je pes zvědavý
Jakmile pes projeví o něco zájem, začne šmejdit, čenichat, nebo se dokonce bezhlavě žene za dobrodružstvím. Na psí zvědavosti není nic špatného, pozor ale, aby si váš miláček neublížil. V bytě odstraňte z dosahu všechny potenciálně nebezpečné předměty. Venku pak mějte psa na vodítku vždy, když se pohybujete na neznámých či rušných místech.
Jak poznat, že se pes nudí
Každý pes potřebuje fyzické i mentální vyžití. Pokud tráví dlouhé hodiny sám, může se začít nudit. Projevuje se to často destruktivním chováním – psi zavření doma likvidují vybavení bytu, ti venkovní třeba pro změnu vyhrabávají díry v záhonech. Znuděný pes také přehnaně štěká. V extrémních případech si může olizovat srst až tak, že si způsobí lysiny.
Myslete na to, abyste vašeho psa vždy pořádně zabavili. Věnujte mu dostatek času, choďte na dlouhé procházky, vyzkoušejte nějaký psí sport. Když má být pes sám, snažte se ho předem unavit, aby většinu času prospal. Nezapomeňte mu připravit hračky a pravidelně je obměňujte.
Když je pes ve stresu
Pokud pes prožívá úzkost, strach nebo stres, projeví se to zrychleným dýcháním, kňučením, staženým ocasem, třasem nebo zmateným pobíháním. V takové chvíli je vaším úkolem, vzít situaci do vlastních rukou a ukázat psovi, že se nemá čeho bát. Rozhodně na něj nemluvte chlácholivým hlasem, ani ho nijak neutěšujte. Ukažte mu naopak, že se není čeho bát, buďte veselí a sebevědomí. Dejte psovi povel, aby věděl, co má dělat a rozptylte jeho pozornost.
Submisivní pes a jak na něj
Submisivní pes se obvykle krčí, olizuje si čenich, vyhýbá se přímému očnímu kontaktu a tiše kňučí. Může si také lehnout na záda a obnažit břicho. To všechno jsou obvykle známky nízkého sebevědomí. A je na vás, abyste vašemu mazlíkovi pomohli. Nepůjde to křikem ani tresty, ale zrovna tak zapomeňte na konejšení a šišlání. Zkuste se psem trpělivě nacvičovat všechny situace, které v něm vyvolávají nejistotu, a odměňujte ho za každý malý úspěch. V případě potřeby se poraďte s odborníkem.
Pozor na agresivitu
Agresivita u psa je důsledkem nějaké jiné příčiny – obvykle strachu, nejistoty nebo také bolesti. Takový pes vysílá před samotným útokem varovné signály – má napjaté svaly, uši stažené dozadu, dlouhý upřený pohled, ohrnuté horní pysky a naježenou srst. Často také varovně vrčí.
Pokud se váš pes chová takto, není radno nic podcenit. Buďte obezřetní, ale psa rozhodně nebijte ani netrestejte. Pokuste se odvrátit jeho pozornost jinam – pamlskem, hračkou nebo povelem. Při dlouhodobějším problému řešte agresivitu s odborníkem na psí chování.
Autor: Jiří Tobiáš | Foto: unsplash.com |