Psí agresivita je asi největším problémem, jaký může chovatele vůbec potkat. To, bez čeho by se psovité šelmy v minulosti asi neobešly, je v moderní době naprosto nežádoucí. Co s tím? Poradíme vám, jak na to! V první řadě je nutný výcvik ke slušnému chování už od štěněte. Tím se minimalizuje možnost agresivní reakce v budoucnu, která u nevychovaných psů přeci jen občas hrozí. S nadsázkou řečeno, je to jako s malými dětmi.. Pokud porostou jako dříví v lese, dají se také brzy na zcestí…
A proč je vlastně pes agresivní? Rozlišujeme hned několik druhů tohoto chování. První je defenzivní agresivita, další agresivita lovecká a zapomenout nesmíme ani na druhovou nesnášenlivost, tedy jinými slovy agresivitu vůči jinému psovi či psům.
Defenzivní agresivita
Pes je často agresivní jen proto, že se prostě bojí. V případě, kdy nemůže před myšleným nebezpečím utéci, zaujímá obranný postoj, kdy má ocas vtažený mezi nohy, uši přitisknuté k hlavě a zuřivě vrčí. Dává tím najevo, že se v případě útoku bude bránit. Takové chování zpravidla pozorujeme u psů, se kterými bylo v minulosti, hlavně v době dospívání, špatně zacházeno a jsou tudíž, jak je celkem pochopitelné, dost nedůvěřiví vůči lidské společnosti.
To může být problematické i u veterináře, kdy si pes například odmítá nechat prohlédnout tlamu. V tomto případě je důležité dát psovi najevo, že vyšetření se děje pro jeho vlastní dobro. Pes si nesmí myslet, že se v případě agresivní reakce vyhne lékařské prohlídce. Pamlsek navíc nebo vlídné slovo pomůže často víc, než byste sami čekali. Rozhodně psa nijak netrestejme!
Přátelsky budeme vycházet se psem tehdy, kdy si zasloužíme jeho důvěru. Je to jako s bázlivým cizincem, něco podobného prostě vyžaduje čas. Pokud pes reaguje nepřátelsky jen na jednoho člena naší rodiny, pravděpodobně v minulosti s někým jeho věku a pohlaví prostě neudělal zrovna nejlepší zkušenost. I tady pomůže trpělivost a mírnost, není třeba psa trestat. Reaguje tak, jak by asi reagovalo každé inteligentní zvíře.
Agresivita lovecká
V tomto případě často pes pronásleduje jiné zvíře, ať už jde o srnku na louce, kočku domácí či obyčejnou slepici. Výcvikem se dá taková věc často odnaučit, a pokud vychováváme štěně společně s kotětem, často k sobě mají v dospělosti tito dva odvěcí krevní nepřátelé vlídný vztah.
Horší je případ, kdy pes reaguje agresivně na malé děti. Pokud máme mladou rodinu, určitě si nepořizujeme psy takzvaných bojových plemen. Raději zvážíme pořízení kamarádského kokršpaněla nebo bígla. Psy často dráždí i neomalený opilec, cyklista nebo třeba rozjívený pubertální výrostek, nenechávejme proto naše čtyřnohé miláčky venku o samotě bez vodítka. Psa musíme v tomto směru naučit hlavně poslušnosti. V případě, že se rozběhne za již sprintující kočkou, odvoláme jej z marného boje hvízdnutím a tak podobně.
Agresivita vůči jiným psům
Pokud byl pes příliš brzy odejít od matky nebo neměl v útlém věku dostatek sociálních kontaktů, pak hrozí i tento problém. Psa je poté nutné seznámit nenásilnou formou s jinými psy při ranním nebo večerním venčení nebo na cvičišti, rozhodně by při takové “seznamce” měl mít náhubek! Pokud je pes agresivní k jiným psům, rozhodně jej nechlácholte nebo za tuto činnost nechvalte. V případě, že si například čivava dovolí neurvalost vůči jakémukoliv většímu psovi, je to drzost, která musí být potrestána hlavně majitelem tohoto malého pejska. Tehdy, kdy není majitel nablízku a čivava nemá kam utéct, by jí mohla tato provokace stát i nejvyšší oběť.
Příčinou psí agresivity ale může být i vážná choroba, otrava nebo náhlá změna prostředí. Psa v takových případech necháme vyšetřit veterinářem, který navrhne, jak dále postupovat. Rozhodně nebereme tyto věci na lehkou váhu!
Autor: Jiří Tobiáš | Foto: Pixabay.com