F.C.I. – Standard Neuznán
ZEMĚ PŮVODU Velká Británie / USA
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU  
VYUŽITÍ Psí sporty, aktivní sportování s majitelem, vhodný do rodin s dětmi.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina N. Neuznaná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce Neuznána
Pracovní zkouška NE

Celkový vzhled

Vipet není agresivním plemenem, oplývá velkou soutěživostí a baví jej i závodění. Svou stavbou těla je k rychlosti předurčen, nevadí mu ani rozmary počasí díky mohutné srsti. Jde o atleta, který má pružnou kůži, obvykle štíhlého elegána, jenž má široký a mohutně osvalený hřbet. Srst nevyžaduje dodatečnou údržbu.

Chování / temperament

Rozumí si i s malými dětmi, a pokud je přivykán od útlého věku, tak i dalšími zvířecími členy v jedné domácnosti. Je hodně ostražitý, ale agresivní k cizím lidem rozhodně nebude a nenajdete u něj ani rezervovanou povahu, vždy je ke „svým“ přátelský a oddaný. Běhá velmi rychle, ale na pomalejšího majitele po jistém úseku rád počká. Pozor, do dvou let věku, kdy se považuje konečně za dospělého, bývá dosti temperamentní. S oblibou si hraje, a to nejen se psy, s nimiž navázal důvěrný vztah.

 

Hlava

Je mírně delší, typicky pro chrty.

Mozkovna

Širší, při pohledu svrchu se postupně zužuje.

Stop

Jemný.

Nosní houba

Silný a v rovině s lebkou. Pokud je čenich černý, je to ideální – ale u světlejší srsti by měl být, pokud možno, při pohledu co nejvíce kontrastní – vyžaduje se tedy velmi tmavý odstín (ale ne nutně černý). Čenich bez náznaku hrubosti.

Tlama

Tvář lemuje výrazný límec, jenž jen zdůrazní elegantní rysy zvířete.

Pysky

Dobře modelované.

 

 

Čelisti / zuby

Povolen je výhradně nůžkový skus. Horní řada řezáků mírně překrývá spodní, v čelisti jsou pak zasazeny kolmo.

Oči

Oválného tvaru, větší, zvědavé a ideálně s tmavými duhovkami, světle hnědá je nepřípustná – tmavý odstín okrajů víček.

Uši

Tvar růžice, oproti jiným plemenům malé, s jemnější kůží. Boltce jsou složeny vzad, pokud ne, jde o nežádoucí jev.

Krk

Delší a svalnatý, elegantní klenutí. Tlustý krk znemožní výkon atleta, je tedy nežádoucí. Stejně tak jako kůže na hrdle.

Trup

Horní linie

Hřbetní linie v bedrech vytváří oblouk, hřbet samotný je širší, velmi pevný.

Bedra

Už na první pohled mohutná a silná část těla.

Hrudník

Hlubší, je totiž nutný značný prostor pro srdeční sval.

Břicho

Hodně vtažené.

Ocas

Dlouhý a velmi pružný, postupně se mírně zužuje. Během chůze nízko nesený, s typickou „vlnkou“ na konci. Obvykle se nezvedá nad hranici hřbetu.

 

Končetiny

Hrudní končetiny

Méně široká přední fronta, šikmo uložené lopatky a silně osvalené plece. Končetiny velmi pevné, hlezna musí být bez sbíhavosti.

Plece

Šikmé a svalnaté.

Lokty

Nesmí se příliš vytáčet jakýmkoliv směrem.

Zápěstí

Pevná.

Pánevní končetiny

Správně zaúhlené, musí být symbolem síly, díky které je vipet takový blesk. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny širší a nepřípustné je, aby připomínaly postoj krávy.

Stehna

Vyvinutá.

Hlezna

Zakřivená bezprostředně nad úrovní země.

Tlapy

Tužší polštářky a malé drápky s odpovídajícím zakřivením, které umožní vipetovi hrabat v zemi. Zaječí tlapka nebo tlapka připomínající kočkovitou šelmu nevadí.

Chody/pohyb

Vyrovnaný krok, uvolněná chůze. Vadou je naopak moc úzká nebo široká chůze, stejně jako pokud si tlapky překáží/kříží se.

 

Osrstění

Srst a barva

Jemná jako hedvábí, obvykle mírně zvlněné pesíky. Srst obvykle s uzavřenou strukturou, v oblasti tlapek a hlezen je velmi krátká. Zkrácení srsti na uších či v oblasti hlavy je penalizováno, stejně jako nadměrné osrstění, které by bylo na překážku při vykonávání tradiční lovecké profese vipeta. Pokud jde o barvu srsti, přípustné jsou libovolné kombinace, respektive barevné odstíny.

 

Ostatní

Velikost

Pes má v kohoutku přibližně 47 až 51 cm, fena o něco méně – konkrétně se čísla pohybují mezi 44 a 47 centimetry. V USA v průměru až o dva centimetry výše, zámořští vipetové běžně přerůstají.

Hmotnost je přibližně 12,5 až 13,5 kilogramu, samozřejmě s menšími výkyvy. Literatura hovoří i o devíti a devatenáctikilových vipetech.

Život plemene

Fena má v jednom vrhu 1 až 10 štěňat, průměr činí 6,1. Vipeti se dožívají dvanácti až čtrnácti let, patří tedy k dlouhověkým plemenům, a protože zpravidla netrpí na dědičné obtíže, nechodí k veterináři mimo nutné návštěvy a drží si pevné zdraví. Nebude mu dělat problém ani malý byt a kdybyste s ním poseděli před restaurací, každý se rád přidá – působí inteligentním dojmem, neštěká na cizí lidi, je zvědavý, ale ne drzý a vtíravý. Zkrátka ideální pes, chtělo by se říci?

Jistou výhodou je, že vipeti nemají mazové žlázky, to znamená, že nepotřebují příliš častou koupel a útlocitní sousedé si nebudou stěžovat na klasický psí pach. Pokud chodíte do časově náročného zaměstnání, nevadí – tihle pejskové totiž v jednom kuse spí, dovedou strávit na lůžku i pěkných šestnáct hodin denně. Je to drobnější pes, který je „skladný“ a dobře se mu bude dařit i v malých bytech, nudit se s ním nebudete…

Bez roztočů a také bez prachu

Vipeti jsou nenároční na údržbu srsti a netrpí na roztoče, nebudou vám zvenčí nosit nepořádek, v jejich kožíšku se nedrží prach. Co to znamená? Alergici se nemusí vzdávat myšlenky mít psa doma, toto plemeno je jedním z nejvhodnějších právě pro ně. Dlouholetý psí kamarád, který vám může vydržet bez potíží i patnáct let. Britský průměr chovných zvířat činí zhruba 12 let a 10 měsíců života. Inteligentní pes, jenž si vás bude rád dobírat, ale samozřejmě bude vše myslet v legraci – není zlomyslný či dokonce zákeřný.

Že je líný a pořád se válí? Tak to ho ještě dobře neznáte, protože když na to přijde, bude moc rád běhat, a to nejen na lesní cestě či jinde v otevřeném terénu. Není zbrklý a na nikoho bezdůvodně nezaútočí, nemusí proto mít nutně vodítko, když s ním půjdete za humna, v lese ale kvůli jeho instinktům a lesní zvěři mít tuto ochranu musí.

Běžec první třídy, kdykoliv si řeknete

Rád se přidá, i když si vyrazíte zaběhat a když budete rychlejší, vynasnaží se, aby ze sebe dostal maximum – když bude situace přesně opačná, velmi rád počká. Vzhledem k jeho váze, výšce a dalším atributům je možné dosáhnout dokonce rychlosti odpovídající pětatřiceti mílím za hodinu, tedy cca 56 km/h. Tedy jinak řečeno, klasický chrt, rychlý jako šíp! A jaké má nevýhody? Vždyť není růže bez trní, jak praví známý slogan, takže i vipeti budou mít své mínusy…

  • Jistá tvrdohlavost, se kterou nic nehne. Možná to souvisí s tím, že sloužil anglické šlechtě?
  • Celoročně být venku tedy určitě nemůže, i když v letních dnech klidně přespí pod pergolou.
  • Nejde o žádného skvělého hlídače. I když má skvělou povahu, domov ohlídají lépe jiné rasy.
  • Když přijde ke slovu zima, chlad a vítr ze strnišť, zasluhuje si pak obleček, aby neprochladl.
  • Slepá poslušnost je něčím, s čím rozhodně nepočítejte. Bezduché rozkazy mu jsou zcela cizí.

Anglický dostihový chrt je v jádru nadšeným sportovcem, i když zvláště v chladnějších nebo deštivých dnech bude na gauči doslova rozpláclý jako brambora. Lenivý kamarád k televizi? I takový může vipet být, pokud s ním nebudete pobíhat venku na zahradě. V každém případě je nenáročný, nebývá mlsný a péče nezabere příliš mnoho času – kožíšek bude mít sametový i bez komplikované údržby, česání a koupelí. Vipet krátkosrstý a dlouhosrstý se liší jen minimálně, existuje pak ještě tzv. drsnosrstá varianta, jež je ovšem ještě méně častá.

Vipet a historie aneb oblíbený sprinter

Chrt, který lovil králíky, krysy a tak podobně? Nenáročný na stravu i zacházení, žil se svými majiteli v jednom stavení. Země původu vipetů, chcete-li whippetů, je Velká Británie, ale jejich původ je spíše nejasný. Manchester teriér, yorkshire teriér, to byla plemena, která stála za zrodem oblíbence dnešních chovatelů. První rodokmeny vipetů se uvádí v 60. letech 19. století, se dvacátým věkem pak popularita plemene výrazně narůstá. Pokud jste někdy slyšeli o chovatelce lady Poppy Martin, chovala prakticky celé dvacáté století vipety a zasloužila se o jejich popularitu mezi mnoha britskými občany. A kde se ještě choval? Díky pohnutým dekádám dvacátého století kromě Velké Británie se dostává ještě mezi Australany, Jihoafričany a přirozeně také do USA.

Klub pro vipety byl založen poprvé ve Velké Británii v roce 1899 pod jménem Britan´s Whippet Club dnes se registruje ročně okolo 1500 štěňat, v poválečných letech to pak byla zhruba polovina. Vipet je populární i v českých luzích a hájích, poprvé se zmínka objevuje již v polovině sedmdesátých let minulého století, kdy už jsou založené malé chovné stanice, ale větší rozvoj chovu plemene přišel až po sametové revoluci.

Dnes chovají české vipety tři kluby – meziročně přibyde zhruba stovka štěňátek a třeba v prosinci 2008 se dosáhlo hodnoty zhruba dvou a půl tisíce zápisů. Takže jde o populární plemeno, ke kterému si chovatelé najdou cestu, ale současně také platí, že vipet není přímo na výsluní popularity jako jiné psí rasy. Avšak proto, že například k veterináři míří jen na očkování, údržbu drápků a možná občasných potíží se zubním kamenem, jeho oblíbenost jistě narůstá. Když navíc přidáme fakt, že je učiněný elegán, nelze odolat!