F.C.I. – Standard | Neuznán |
ZEMĚ PŮVODU | Jižní Afrika |
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU | |
VYUŽITÍ | Hlídání majetku |
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | N. Neuznaná plemena |
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | Neuznána |
Pracovní zkouška | Ne |
Všeobecně
Celkový vzhled
Mohutný pes typu mastif, který v kohoutku běžně dorůstá více než šedesáti centimetrů.
Chování/temperament
Velice chytrý pes, jenž se snadno učí a vyžaduje prakticky neustálý kontakt s majitelem. Bystré plemeno, které ochrání svou rodinu za každou cenu. Dominantní Boerboel dovede dobře vycházet i s ostatními domácími zvířaty. Trpí na chladné počasí, tudíž je vhodné jej chovat pod střechou. Je velmi aktivní, pravým opakem tzv. gaučových plemen, ale nesnáší dobře agility apod. psí sporty. Nabídne svým majitelům houževnatost a spolehlivost, jako jen opravdu málo dalších plemen.
Hlava
Hlava
Velká v porovnání s jinými rasami, ale také přímo úměrná velikosti zbytku těla.
Mozkovna
Široká a mezi ušima plochá, s výrazným reliéfem osvalení.
Stop
Zřetelný, ale ne srázný.
Nosní houba
Černý nos, odstíny hnědé jsou nepřijatelné – nos musí mít rovný hřbet, bez sklonu jakýmkoliv směrem. Široce rozevřené nozdry, které jsou také poměrně velké.
Tlama/pysky
Pysky musí být volné a masité. Horní pysk (tj. v místě pod čenichem) by měl překrývat ten dolní.
Čelisti/zuby
Silné a pevné čelisti, které se směrem nahoru mírně zužují. Dolní čelist smí být mírně delší. Zuby? Ideálně bílé a silné, žádoucí je také jejich nanejvýš rovnoměrné rozmístění. Skus by měl být nůžkový.
Oči
Velké a na první pohled výrazné, také více vzdálené od sebe než u jiných plemen. Přípustná barva duhovky je světle či tmavě hnědá, popř. žlutohnědá. Modrá a šedomodrá se netolerují. Víčka s tmavšími okraji.
Uši
Tvar písmene V a střední velikost, vysoce nasazené a přilehlé ke tvářím u základny. Moc dlouhé nebo vztyčené jsou u tohoto plemene brány jako nežádoucí.
Krk
Silný a mohutně osvalený, směrem k trupu je širší – délka krku musí s trupem plně korespondovat. Hodně krátký krk není žádoucí. Kůže na hrdle má být volná.
Trup
Horní linie
Rovná.
Bedra
Velmi silná.
Hrudník/břicho
Pevný, mohutný a široký hrudník je velké plus, vyžadováno je též patřičné osvalení.
Ocas
Často nekrácený (což je ale považováno za atypické), může být i kupírován (nejde o podmínku). Vysoko nasazený.
Končetiny
Hrudní končetiny
Rovné a pevné.
Plece
Správně úhlené a s dobře vyvinutou svalovou soustavou.
Lokty
Nad lokty je třeba dobře vyvinuté svalstvo.
Záprstí
Kratší a silná, bez vybočení/vbočení.
Pánevní končetiny
Stehna
Širší, mohutnější a hluboká, též s patřičně vyrýsovanými svaly.
Kolena
Silná, pevná a správně zaúhlená (opět – ne vbočená, ne vybočená).
Hlezna
Pevná, správně zaúhlená.
Tlapy
Pánevní končetiny mají okrouhlé tlapky, které jsou o něco menší než hrudní končetiny. Silné a zahnuté drápy.
Chody/pohyb
Lehký a symbolizující sílu psa – rovnoběžný pohyb končetin, rovná horní linie, to vše je žádoucí. Ač se to na první pohled nezdá, je búrský buldok velmi mrštný pes.
Osrstění
Srst
Kratší a velmi hustá, bez nutnosti zvláštní péče – snad jen, jaro a podzim jsou období silného línání, doma pak bude velké množství chlupů, je proto vhodné pravidelné česání. Hladká srst mastifů výborně přiléhá k tělu a je také na pohled velmi lesklá.
Zbarvení
Uznávají se krémově bílý, světle žlutohnědý, červenohnědý a hnědý odstín, stejně jako odstíny žíhané.
Ostatní
Velikost
Ideální výškou je cca 66 cm v kohoutku, minimem je pak šedesát centimetrů u psa a pětapadesát centimetrů u feny. Ta by měla v ideálním případě měřit zhruba o 5 cm méně (tedy 61 centimetrů).
V dospělosti dosahuje búrský buldok hmotnosti přibližně 65 kilogramů (vyvážené stravování, pohyb, zdraví – jde o ideální váhu), ale může to být i více, v některých případech dokonce až 85 kilogramů. Číslo by v každém případě nemělo klesnout pod mezní hranici 50 kg.
Co je u búrského buldoka nežádoucí? Předkus větší jednoho centimetru, příliš úzký hrudník, grošovaná nebo černá barva, ale také velká agresivita, špičatá tlama nebo modré oči. Nežádoucí je i jakýkoliv znak vkřížení jiné rasy nebo pronesený hřbet a kravský postoj.
Průměrný věk dožití je podobný jako u jiných větších psích ras, konkrétně tedy 10 až 12 roků.
Velmi důležitá je fyzická aktivita, a to ideálně každý den, majitel by si proto měl udělat na tohoto buldoka dostatek času už od štěněcího období. Boerboel má spoustu energie, kterou si rozhodně musí vybít – je povahou dosti aktivní, ale nejeví známky agresivity vůči jiným zvířatům (dobře ví, že je obvykle za podstatně silnějšího, např. dorážející štěně spíše přátelsky usměrní) a hodí se také do rodin s dětmi.
Boerboel je ideálním hlídacím psem, jenž nabídne porci svalů jako u skutečného atleta. Je oddaný pánu a jeho rodině, při jejich obraně se ničeho nezalekne. Mimochodem, i přes to, že je dosti robustní, nabídne také výjimečnou pohyblivost a inteligenci. Velmi dobře si pamatuje a pod taktovkou zkušeného chovatele i snadno cvičí.
Něco z historie…
Chován byl na jihoafrických velkých farmách, proto se označuje občas jako „farmářský pes“ nebo „búrský pes“, někdy se uvádí i jako boo-er-bool. A kdo jako první začal toto plemeno šlechtit? Byl to jistý Jan van Riebeeck, jenž zavítal do Kapského Města v polovině sedmnáctého století. Ten začal plemeni říkat jednoduše „Bullenbijter“, což je nizozemský slangový výraz pro buldoky. V roce 1928 začala společnost De Beers, zabývající se těžbou diamantů, využívat boerboela k tomu, aby hlídal doly. Búrové měli mastify a podobná plemena velmi rádi, protože je ochránili v těžkých podmínkách jihoafrického regionu, dovedli dobře vypomoci i s lovem velkých šelem. Řada boerboelů se udatně vzepřela dokonce i leopardům, je však pravda, že k tomuto lovu se nepoužívali moc často. Primární bylo hlídání farem, v čemž byli naprosto nepřekonatelní.
Do Rumunska a Dánska je zakázáno je dovážet, Rumunsko má pak podmínku pro psy, kteří jsou již v zemi, že jejich majitel musí mít vystaveno potvrzení od psychologa a být plnoletý. Například v Rusku podléhá speciálnímu chovatelskému oprávnění jako nebezpečné plemeno, zákaz chovu je v Kataru, Francii, na Mauriciu a Bermudách.
Zajímavé je, že boerboel připomíná vzhledem tradičního asyrského psa. V posledních generacích mu hrozilo dokonce i vyhynutí, karta se ale obrátila od osmdesátých let minulého století. Ostatně, je plemenem, které se obvykle těší dobrému zdraví a na rozdíl od ostatních velkých plemen trpí méně kloubními obtížemi.