plemena psů - Frízský ohař
F.C.I. – Standard č. 222/09.01.1999/F
ZEMĚ PŮVODU Nizozemí
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 30.05.1989
KATEGORIE Psí plemena
VYUŽITÍ Ohař (stavěč)
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 7. Skupina – Ohaři
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Kontinentální ohaři
Pracovní zkouška Ano

 

Frízský ohař je známý také jako Stabij, nebo Stabyhoun. Toto psí plemeno bylo vyšlechtěno v 19 století v Nizozemsku, v provincii Frísko, podle které nese název. Za předky jsou označováni Drentští koroptváři a Němečtí španělové. Původním zaměřením plemena bylo nahánění zvěře v těžce dostupném terénu, kde se příliš neosvědčil a tak byl využíván k lovu krys a další škodné. Dnes je chován jako společník.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Frízský ohař – popis plemene

Frízský ohař je ohař normálních proporcí, silný, s dlouhou srstí, obdélníkového rámce, jeho tělesná konstrukce není ani příliš hrubá, ani přehnaně jemná. Kůže je přiléhající k tělu, netvoří lalok. Pysky nejsou převislé (větrné). Povahou je to věrný, milý a učenlivý společenský pes, inteligentní, klidný, poslušný, snadno cvičitelný, ostražitý. Nikdy nemá problematický charakter a není agresivní. Hlava je suchá, má správné proporce v poměru k tělu, je spíše delší, než široká; Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé. Mozkovna je mírně klenutá, není úzká, ale nikdy nepůsobí dojmem, že je široká, je mírně klenutá, zaobluje se směrem k lícím.

Stop je mírný, nos je černý u jedinců černobílých, hnědý u hnědobílých a oranžovobílých. Nos nesmí mít rozštěp a nozdry jsou dobře otevřené. Čenichová partie je mohutná, zeslabuje se směrem k nosu, aniž by však byla špičatá. Nosní hřbet je rovný a široký; při pohledu z profilu nesmí být ani vyklenutý, ani proláklý. Pysky pevně přiléhají, nejsou volné, zuby jsou silné a mají nůžkový skus. Líce jsou málo vyplněné, oči jsou uložené horizontálně, středně velké, kulaté, s očními víčky, která pevně přiléhají k oční kouli, spojivky nejsou vidět. Nejsou ani vystouplé, ani příliš hluboko uložené v očních důlcích. Jsou tmavohnědé u jedinců se základní barvou černou, hnědé u těch, jejichž základní barva je hnědá nebo oranžová. Dravčí oko je nežádoucí.

Uši jsou zavěšené dosti nízko. Vnější zvukovod není příliš výrazný, což umožňuje uchu splývat podle skrání, aniž by se vytáčelo. Příliš výrazně vyvinutý boltec, který neumožňuje, aby ucho splývalo hned od úponu a přiléhalo těsně ke skráním, je nežádoucí. Ucho je středně dlouhé, ploché. Osrstění ucha je typickým znakem plemene: v honí části (u úponu) je porostlé dlouhou srstí, která se pozvolna zkracuje směrem ke špičce, ve spodní třetině je srst krátká. Dlouhá srst musí být rovná. Lehké zvlnění lze tolerovat, ale kudrnatá srst je nežádoucí.

Krk je krátký a kulatý na průřezu. Hlava bývá normálně nesena nízko, krk svírá s horní linií trupu velmi otevřený úhel. Krk je velmi lehce klenutý, bez laloku.

Tvar trupu

Tělo je mohutné, hřbet rovný, dost dlouhý. Bedra jsou silná, záď mírně skloněná., hrudník při pohledu zepředu je široký, je víc široký než hluboký, což má za následek, že hrudní končetiny nají dost široký postoj. Oblast hrudní kosti je oblá, nemá tvar kýlu a nedosahuje níže než k lokti. Žebra jsou klenutá a hrudní koš dlouhý směrem k zádi. Břicho je jen mírně vtažené, ocas je dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu, nasazený je nízko. V klidu je nesen svěšený až po poslední třetinu, která tvoří mírný háček, stáčející se směrem vzhůru. Celý ocas je porostlý dlouhou rovnou srstí bez kudrlin a zvlnění. Srst netvoří vlajku, ocas je chundelatý.

Postavení končetin

Lopatka je dobře přiléhá k tělu, je šikmo uložená, s ramenní kostí svírá správný úhel. Předloktí je silné a rovné. Metakarpus je rovný, nikdy šikmý. Přední tlapky mají prsty dobře vyvinuté a sevřené. Tvar tlapky není kočičí, ani zaječí. Polštářky jsou drsné. Pánevní končetiny jsou mohutné, správně zaúhlené ve všech partiích. Stehno není příliš dlouhé. Hlezenní kloub je nízko u země, metatarsus je krátký. Zadní tlapky jsou kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.

Osrstění plemene

Srst je dlouhá a hladká po těle, může být mírně zvlněná na zádi. Srst na hlavě je krátká. Srst na zadní straně předních nohou, stejně jako ta, která tvoří kalhoty na stehnech je hrubá a bohatá, spíš chundelatá než tvořící praporce. Na zadních nohou je srst dlouhá. Srst poněkud kudrnatá je znamením křížení a takto osrstěný jedinec nemůže být považován za stabyhouna. Zbarvení – černá, hnědá nebo oranžová s bílými znaky. V bílých partiích je přípustné stříkání, stejně jako smíšená srst (bělouš).

Kohoutková výška psa

Výška psa v kohoutku je 53 cm, ideální výška pro feny je 50 cm. Všichni jedinci s viditelnými poruchami fyzické kondice nebo chování budou vyloučeni. Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz
útulek pro psy

Útulky pro psy

Zaběhl se pes? Chcete dát nový domov psovi z útulku? Využijte náš seznam.

Psí útulky

Sledujte nás

Jsme na Facebooku i Instagramu

Přidejte se k nám a získejte výhody.

útulek pro psy

Veterinární ordinace

Spravujeme pro vás online katalog ordinací.

Najít ordinaci v okolí

Nejlevnější krmivo pro psy?

Srovnáváme ceny krmiva všech značek.

Krmivo pro psy

Pin It on Pinterest