F.C.I. – Standard

č. 59 / 28.06.2002

KLASIFIKACE F.C.I. Skupina

6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena

KLASIFIKACE F.C.I. Sekce

1. Honiči

Pracovní zkouška

Ano

 

 

Všeobecně

Celkový vzhled

Středně velký pes; je dobře stavěný, což svědčí o výkonnosti a odolnosti. Dlouhá čenichová partie a suchá hlava rámovaná dlouhýma ušima mu dodává noblesní (vznešený) vzhled.

Jsou čtyři variety švýcarského honiče:

  • bernský honič
  • Bruno de Jura (jurský honič)
  • lucernský honič
  • švycký honič

Důležité proporce

  • délka těla: výšce zhruba v poměru 1,15:1
  • výška: hloubce hrudníku zhruba v poměru 2:1
  • délka čenichové partie: délce mozkovny zhruba 1:1

Použití /povaha

Je temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy, poslušný a velmi závislý na svém pánovi.

HLAVA

Mozkovna

Je podlouhlá, úzká, suchá, ušlechtilá; vyklenutá do nízkého oblouku; týlní hrbol je zřetelný; dělící rýha není; fronta není zvrásněná (kůže netvoří vrásky). Osy nosního hřbetu a mozkovny jsou mírně rozbíhavé;

Stop

je znatelný, nikoli výrazný;

Nos

je celý černý, správně vyvinutý, nozdry jsou široké;

Čenichová partie

Je jemně modelovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý;

Pysky

nejsou příliš vyvinuté; překrývají těsně spodní čelist; koutek je málo otevřený.

Čelisti/zuby

Čelisti jsou silné; zuby jsou mohutné, s nůžkovým skusem, chrup je kompletní. Zuby jsou postaveny v čelistech ve správném úhlu. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou premolárů (PM1 nebo PM 2) je tolerováno. M 3 nejsou brány v potaz.

Líce

suché, nadočnicové oblouky nejsou příliš výrazné;

Oči

jsou hnědé, světlejší či tmavší v závislosti na zbarvení srsti, mírně oválného tvaru, středně velké, s mírným výrazem; oční víčka perfektně přiléhají k oční kouli; jsou dobře pigmentována.

Uši

jsou zavěšena pod linií očí a v zadní části mozkovny; neseny jsou vždy poněkud úžeji, než je nejširší část ucha; dosahují nejméně na konec nosu; chrupavka zevního zvukovodu není zřetelná; uši jsou úzké, spuštěné, mírně zvrásněné a vývrtkovitě stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí.

Krk

je dlouhý, elegantní, správně osvalený; kůže na hrdle tvoří kožní řasu, ne však výrazný lalok.

TRUP

Horní linie

Celkově tvoří krk, hřbet, záď a ocas harmonickou a pevnou linii.

Kohoutek

Není příliš výrazný, krk je dobře a elegantně nasazen.

Hřbet

je pevný a rovný.

Bedra

jsou svalnatá a pružná.

Záď

má mírný sklon, je dostatečně dlouhá, harmonicky navazuje na hřbetní linii, není výše než kohoutek; kyčelní kosti příliš nevystupují.

Hrudník

Je celkově hlubší, než je široký, dostatečně hluboký, dosahuje nejméně k loketnímu kloubu; hrudní koš je prostorný a otevřený směrem dozadu, žebra jsou mírně klenutá.

Spodní linie a břicho

Spodní linie se mírně zvedá směrem k zádním nohám; slabiny jsou vyplněné.

Ocas

je nasazený v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, na konci tvoří malý háček směrem vzhůru; v klidu nebo při mírném pohybu je nesen spuštěný, bez výrazného zatočení; je-li pes ve střehu nebo při rychlém pohybu je nesen výše, než je linie hřbetu, ale nikdy se nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak na spodní straně se nevyskytuje delší srst (osiny).

Končetiny

Přední končetiny

Jsou velmi svalnaté, ale suché, ne hrubé, jejich kostra je středně silná; při pohledu z profilu jsou rovně postavené. Při pohledu zepředu jsou postaveny rovnoběžně a jsou v ose těla.

Lopatka

Lopatková kost je šikmo uložená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; scapulo-humerální úhel má mít v ideálních podmínkách zhruba 100°.

Rámě

je poněkud delší než lopatková kost, šikmé, dobře přiléhá k tělu, je svalnaté, aniž by byly hrubé.

Lokty

jsou postaveny v normální pozici, při hrudním koši.

Karpus

Robustní a široký.

Metakarpus

Je relativně krátký; při pohledu en face je ve svislé linii přední nohy. Při bočném pohledu je mírně šikmo postaven.

Přední tlapky

Mají okrouhlý tvar; prsty jsou sevřené; polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti;

Zadní končetiny

Jsou silně osvalené, ale harmonují s předními; jsou postavené rovně a paralelně.

Stehno

Dlouhé, šikmé, silně svalnaté, netvoří však přehnaně kulatou záď. Uhel koxo-femorálního kloubu má zhruba 100°.

Kolena

Jsou postavená rovně, nevybočují ani dovnitř, ani ven.

Úhel kloubu fémoro-tibiálního

Je asi 120°.

Podkolení

Jsou dlouhá, svalnatá a suchá.

Hlezna

Úhel hlezenního kloubu je zhruba 130°.

Metatarsus

Je dost krátký, rovný a postavený rovnoběžně. Paspárky nejsou přípustné ( s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem).

Zadní tlapky

Jsou oválného tvaru, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti.

Pohyb

pohyb je rovnoměrný a harmonický, dlouhý krok, zadní nohy dávají pohybu mohutné impulsy, končetiny se pohybují v ose; kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně, hřbetní linie se při pohybu nekývá ze strany na stranu; laterální oscilace hlavy a krku je přiměřená.

Kůže

je jemná, pružná, v různých barevných odstínech u čtyř různých variet:

  • bernský honič

černá pod černou srstí, bílá mírně mramorovaná pod bílou srstí;

  • bruno de Jura

černá, ale pod červenou srstí je světlejší;

  • lucernský honič

černá pod černou srstí, světlejší pod modrou srstí;

  • švycký honič

t tmavě šedá pod oranžovou srstí, bílá, černě mramorovaná pod bílou srstí;

OSRSTĚNÍ

Srst

krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších;

Zbarvení

  • bernský honič

bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, s pálením více či méně tmavým nad očima, na lících, na spodní straně uší, a okolo konečníku, někdy jen nepatrně stříkaný (černě).

  • Bruno de Jura (Jurský honič)

; plavý s černým pláštěm, někdy i s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být jemně stříkaná (černě nebo šedě).

 

  • Lucernský honič

základná zbarvení je „modré“, které tvoří směs srsti černé a bílé (modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým sedlem. Znaky pálení více či méně tmavého se vyskytují nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.

  • Švycký honič

bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy mírně stříkaný; celý plavě oranžový plášť je přípustný.

Ostatní

Kohoutková výška

psi: 49 – 59 cm

feny: 47 – 57 cm

žádná tolerance se nepřipouští

Chyby

všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

  • celkový vzhled bez rozlišení (pohlavního), jedinec přehnaně hrubý nebo slabý
  • výrazné disproporce mezi délkou psa, hloubkou hrudníku a výškou v kohoutku
  • mozkovna příliš široká, příliš klenutá nebo příliš plochá
  • příliš výrazný stop
  • nosní partie příliš krátká, příliš dlouhá, příliš hranatá nebo špičatá
  • chybění více jak 2 zubů PM 1 či PM 2; M 3 nejsou brány v potaz
  • proláklý nosní hřbet
  • příliš vyvinuté pysky
  • světlé oko, zlý pohled, viditelná šilhavost
  • ploché ucho, hrubé /tlusté/, příliš krátké nebo příliš vysoko nasazené
  • příliš krátký krk
  • přehnaně vyvinutý lalok
  • hřbet prosedlý nebo kapří
  • příliš spáditá nebo krátká záď
  • hrudní koš málo hluboký, málo prostorný, sudovitý
  • vtažené břicho, slabiny vpadlé
  • špatně nasazený ocas, nesený příliš vysoko, křivý, zatočený, tlustý nebo pokrytý na spodní straně delší srstí
  • končetiny slabé nebo špatně postavené
  • strmě uložená lopatka, krátká ramenní kost
  • přední tlapky měkké
  • špatné zaúhlení zadních končetin, kravský nebo sudovitý postoj
  • přítomnost paspárků na zadních končetinách (s výjimkou států, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem)
  • srst tvrdá nebo drsná
  • chybné rozmístění barev a znaků v nich
  • bernský honič

příliš mnoho stříkání v bílé

  • Bruno de Jura

jednobarevný, příliš velká bílá skvrna nebo příliš výrazné stříkání v ní

  • lucernský honič

chybějící modrý odstín, plavá barva na vnější straně uší

  • švycký honič

příliš četné oranžové stříkání v bílé, jednobarevné zbarvení, bílá na vnější straně uší

  • jedinec bázlivý nebo rvavý

 

Vylučující vady

  • pes příliš bázlivý nebo agresivní
  • pes netypický
  • celá nosní houba depigmentovaná
  • předkus, podkus, řezáky křivě postavené
  • ektropium nebo entropium (i když je operováno)
  • ocas zatočený jako lovecká trubka, zalomený, zřetelně srostlé obratle
  • výška přesahující nebo nedosahující hranic, stanovených standardem

Poznámka: psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Příloha

Posuzování psa na výstavě

Standard

Standard je podrobně popsaný ideální plemenný typ. Stanovuje pravidla, na jejichž základě se rozhodčí z různých zemí FCI řídí při hodnocení psů na výstavách a kluby jsou odpovědné za jejich dodržování při výběru do chovu.

Výstava

Vři prezentaci na výstavě je možné odhalit morfologické kvality a chyby psa. Dává také vystavovateli možnost srovnání a možnost „dostat do oka“ správný typ. Snažit se chovat ty nejlepší a nejkrásnější psy, to je směr, kterým se musí ubírat každý chovatel hodný toho jména. Psí výstavy k tomu napomáhají.

Třídy

Třída velmi mladých (CTJ)

6 – 9 měsíců

Třída mladých (CJ)

9 – 18 měsíců

Třída otevřená (CO)

více jak 15 měsíců

Třída pracovní (CU)

více jak 15 měsíců

Třída šampiónů (CCH)

více jak 15 měsíců

Třída veteránů (CV)

více jak 8 let

Třída mimo soutěž (HC)

více jak 9 měsíců

 

Třída pracovní

Je přístupná honičům, kteří složili úspěšně zkoušku na zajíci nebo na srnčí zvěři.

Posuzování

Výborný (EX)

Pes odpovídá ideálně plemennému typu

Velmi dobře (TB)

Odpovídá perfektně standardu, ale má několik malých nedostatků

Dobře (B)

Ještě odpovídá standardu, ale má větší chyby

Dostatečně

Nevyhovuje v potřebné míře standardu

Nedostatečně

Je postižen takovými problémy, které mají za následek poškození jeho zdraví nebo neschopnost pracovat

CAC

Čekatelství šampionátu krásy Švýcarska

Res. CAC

Rezervní čekatelství šampionátu krásy Švýcarska

 

Pracovní standard (chování a způsob práce při lovu)

Způsob práce švýcarského honiče svědčí o jeho nasazení a odolnosti, jeho temperamentu a lovecké vášni. Je snadno ovladatelný a úzce spolupracuje se svým pánem.

V domácnosti je to příjemný společník, extrémně čistotný, reagující na každé slovo a velmi rychle se adaptující na podmínky života v rodině.

Jeho tradiční lovecké použití sestává z volného vyhledání nočních stop srstnaté zvěře, které následně sleduje až do jejího lože. Když dostane pach zvěře do nosu, sleduje ji a vypracuje až do jejího lože. Při práci má nos při zemi a jeho hluboký hlas se daleko rozléhá.

Je specialistou na lov zajíce a srnčí, ale loví také lišku a černou zvěř, vydrží lovit zhruba hodinu (chasser =lovit, ale můžeme to chápat jako sledovat či štvát?).

Dosled po pobarvené stopě

Kromě vrozeného způsobu lovu může být používán jako všichni lovečtí psi k dohledávce (dosledu) poraněné zvěře.

Lovecká zkouška

Zkoušky švýcarských honičů jsou pořádány na zajíce nebo srnčí. Jsou organizovány oblastními pobočkami CCC. Práce honičů je posuzována rozhodčími s patřičnou aprobací, homologovanými při Technické komisi loveckých psů Švýcarské kynologické společnosti (SCS). Rozhodčímu pomáhá nejméně jeden kompetentní a neutrální pomocník. Zkoušky se konají v terénu, který byl vybrán řediteli zkoušek v podmínkách, které co nejvíce odpovídají praktickému lovu.

Tyto disciplíny jsou zkoušeny a hodnoceny podle pravidel CCC:

Při zkoušce na zajíce

  • typování (nevím, zda je myšleno ve vztahu k exteriérovému hodnocení psa)
  • hledání
  • práce na stopě
  • hnaní (nahánění)
  • štvaní
  • hlasitost
  • poslušnost a vedení

Při zkoušce na srnčí

  • typování
  • hledání
  • vedení ke zvěři a nahánění
  • štvaní a vracení
  • hlasitost
  • poslušnost a vedení

 

Jiné způsoby použití honičů

Ve Francii

  • Skupina bernských honičů Gillese Emé vypuštěná v pastvinách Doubsu
  • Smečka švýcarských honičů Yvese de Nouy loví lišky a divočáky v Bretani
  • Smečka Brune de Jura Gillese Bouneou loví jelena v lesích Land

V Německu

  • Lucernský honič Simona Ramppa loví a přináší lišku, ale také všechny další druhy zvěře (Jak znám Němce, určitě mu nosí i noviny a toaletní papír – p.p.)
Zdroj: www.cmku.cz