plemena psů - štýrský hrubosrstý brakýř
F.C.I. – Standard č. 62/24.07.1996/F
ZEMĚ PŮVODU Rakousko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 10.10.1995
VYUŽITÍ Dosled zvěře
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

 

Štýrský hrubosrstý brakýř je psí plemeno vyšlechtěné v Rakousku, v provincii Štýrsko. Jeho hlavním využitím mělo být dohledání a usmrcení zvířete, zejména kance. nebo jeleny. Zakladatelem chovu byl Carl Peintinger, který mezi sebou křížil hannoverského barvářeistrijského hrubosrstého honiče. V roce 1890 bylo plemeno oficiálně uznáno. Dnes je plemeno nejvíce zastoupeno v Rakousku a stále je více používáno pro lov než jako domácí mazlíček.

 

 

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Štýrský hrubosrstý brakýř – popis plemene

Štýrský hrubosrstý brakýř je plemeno středního vzrůstu, s dobře vyvinutým svalstvem. Má drsný vzhled, nepůsobí však nebezpečně. Hrubá srst činí tyto psy odolné vůči povětrnostním vlivům. Povahou je to je to vášnivý lovec, hlasitý, který spolehlivě pracuje na stopě, je velmi bystrý. Mozkovna je poněkud klenutá, týlní hrbol je výrazný. Stop je dobře patrný, nosní houba je černá. Nosní hřbet je silný a rovný. Pysky jsou málo vyvinuté. Zuby jsou silné, skus je nůžkový. Kompletní chrup, čítající 42 zubů, je žádoucí. Je přípustné, aby chyběly nanejvýše 2 PM1 nebo PM2 (premoláry 1a 2); M3 (moláry 3) nejsou brány v potaz.

Oči – duhovka je hnědá, uši nejsou moc velké, přiléhají ploše k lícím, jsou pokryté jemnou srstí. Krk je silný a nepříliš dlouhý. Hřbet je rovný a široký, bedra jsou středě vyklenutá. Záď je šikmá, hrudník je hluboký a široký. Ocas je středně dlouhý, silný u kořene, dobře osrstěný, nikdy stočený, ale nesený srpovitě prohnutý směrem vzhůru; srst na spodní straně tvoří kartáč, není však chundelatý.

 

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou rovné, svalnaté, správně zaúhlené. Lopatky jsou šikmo uložené. Pánevní končetiny jsou svalnaté, silné, korektně zaúhlené, při pohledu zezadu jsou rovné. Tlapky nejsou příliš velké, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou tvrdé a nevelké. Pohyb je prostorný (pokrývá hodně terénu) a pružný.

Osrstění plemene

Srst je hrubá, ne však zcuchaná ani lesklá, je tvrdá a drsná. Na hlavě je srst kratší než po těle a tvoří vous. Zbarvení je červené a světle žluté. Bílá skvrna na hrudi se připouští.

Kohoutková výška

Kohoutková výška psa se pohybuje mezi 47-53 cm, u fen je to 45-51 cm.

Chyby

Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být

penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

  • hlava příliš úzká
  • uši stočené nebo příliš zahrocené
  • ocas příliš krátký, příliš slabý, nesený přehnaně vztyčený, chundelatý
  • slabé končetiny
  • příliš dlouhá srst, jemná, kudrnatá nebo měkká
  • bázlivý jedinec

Vylučující vady

  • předkus nebo podkus; absence více jak dvou zubů řady PM1 nebo PM2
  • každé jiné zbarvení než to, které předepisuje standard

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku:

Zdroj: www.cmku.cz