plemena psů - španělský honič
F.C.I. – Standard č. 204 / 24.07.2000/F
ZEMĚ PŮVODU Španělsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 26.05.1982
VYUŽITÍ  
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

 

Psí plemeno Španělský honič bylo známé již ve středověku, o čemž svědčí její mistrovský popis v knize, popisující lov štvaním od krále Alphonse XI (XVI. století), stejně jako v Argote de Molina a u dalších klasických autorů. Španělský honič se využíval pro lov drobné zvěře, ale byl schopný použití rovněž při lovu velké zvěře, jako je černá zvěř, jelen, srnec, liška, vlk a medvěd.

Lovec, který je veden hlasem (hlášením) psa, jeho různými modulacemi, může tak dobře rozpoznat průběh štvaní a orientuje se v dění, které právě probíhá, podle toho, zda hlas je chladný či plný elánu, zda pes je na čerstvé stopě, staví či hlásí nad padlou zvěří. Španělský sabueso je velký specialista na lov zajíce, vyžadující sledování obtížné stopy.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Španělský honič – popis plemene

Španělský honič je středně velký pes obdélníkového rámce, s krásnou hlavou a dlouhýma ušima. Velmi pěkně působí jeho silně vyvinutý hrudní koš a dlouhý trup, jehož délka značně převyšuje kohoutkovou výšku. Kostra je pevná a končetiny silné, srst jemná, hladká a přiléhavá. Pohled je mírný, smutný a noblesní. Tělesný rámec je obdélníkový, délka těla převyšuje výrazně, o 10 – 15 cm, kohoutkovou výšku. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 1:1, což značí, že jsou stejně dlouhé. Povahou je oddaný a mírný je tento krásný pes, který při lovu velké zvěře dokáže pracovat s takovou bravurou, jako málokterý jiný.

Hlava je harmonická, úměrná k velikosti a délce těla. Horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Celek mozkovna-čenichová část musí být při pohledu seshora protáhlý a stejný. Čenichová partie nesmí být špičatá. Mozkovna je středně široká, u psů (samců) o něco širší. Profil je konvexní (rozbíhavé linie). Šířka mozkovny je stejná, jako její délka. Při bočním pohledu musí být klenutá. Týlní hrbol je dobře patrný. Stop je jen mírný, málo patrný. Nosní houba je velká, vlhká, s dobře vyvinutými a plně otevřenými nozdrami. Její barva se liší od světlehnědé až po jasně černou, vždy v souladu s odstínem sliznic. Čenichová partie – nosní hřbet je rovný, je přípustné mírné klenutí v koncové části. Při pohledu seshora se jeví mírně hranatá, její šířka se snižuje směrem k nosní houbě.

Horní pysky musí těsně překrývat spodní, je mírně volný a spuštěný. Spodní tvoří zřetelný koutek. Sliznice musí mít stejný odstín, jako nosní houba. Patro je ve stejném odstínu, jako ostatní sliznice, vruby patrné. Čelisti mají nůžkový skus. Zuby jsou bílé a zdravé, špičáky dobře vyvinuté, všechny premoláry jsou vyvinuté. Oči jsou mandlového tvaru, středně velké, tmavě oříškové, mají smutný pohled, ušlechtilý a inteligentní. Oční víčka jsou pigmentována ve stejném odstínu, jako nosní houba a ostatní sliznice, dobře přiléhají k oční kouli. Je přípustné jejich mírné uvolněné, když pes odpočívá.

Uši jsou velké, dlouhé, visící. Mají pružnou texturu, trojúhelníkovitý tvar, konce zaoblené. Jsou zavěšeny pod linií očí, stáčejí se vývrtkovitě. Aniž bychom je vytahovali, musí výrazně přesahovat délku nosu. Žilní síťovina je na kůži dobře zřetelná. Krk má kónický tvar, je silný a mohutný, svalnatý a pružný. Kůže je silná a značně volná. Tvoří dobře patrný volný lalok, který by neměl být přehnaně velký.

Tvar trupu

Španělský honič má tělo jednoznačně obdélníkového tvaru, velmi silné a robustní, s mohutným hrudním košem, jehož obvod musí přesahovat o jednu třetinu kohoutkovou výšku: kohoutková výška 3, hrudní koš 4. Horní linie je téměř rovná, s velmi mírnou konkavitou hřbetu a konvexitou beder, což je pro plemeno typické. Nejedná se však o pronesenou hřbetní linii. Kohoutek je vyvýšený, zřetelný. Hřbet je mohutný, široký, dlouhý. Bedra jsou velmi široká a mohutná, mírně vyvýšená (nad linii hřbetu). Záď je mohutná, široká, téměř horizontální. Záď je ve stejné výšce, jako kohoutek, nebo je o něco nižší. Když vezmeme v úvahu tendenci plemene k jisté přestavěnosti, připouští se, aby byla i o něco vyšší, než je kohoutek.

Hrudník je velmi mohutný, široký a hluboký, dosahuje minimálně k lokti. Předhrudí je výrazné. Žebra jsou výrazně klenutá, poskytují hodně prostoru uvnitř hrudního koše. Břicho je jen mírně vtažené. Slabiny jsou plné. Ocas je silnější u kořene, středně vysoko nasazený. Je silný a porostlý krátkou srstí, která tvoří na spodní straně krátký kartáček. V klidu je nesený mírně stočený, délkou dosahuje až pod hlezenní kloub. V práci a v akci je nesen výše, ve tvaru šavle, ne však přehnaně vysoko. Pohybuje se soustavně ze strany na stranu. Nikdy nesmí být rovný a trčet nad hřbet anebo stočený na hřbetě.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou perfektně kolmé, rovné, paralelně postavené. Působí dojmem, že jsou krátké, Svalstvo a klouby jsou zřetelně viditelné. Délka předloktí je stejná, jako délka lopatky. Kosti jsou silné, metakarpus mohutný, lokty dobře přiléhají k hrudnímu koši. Lopatky jsou šikmo uložené, oblé, osvalené, stejně dlouhé jako ramenní kosti. Scapulo-humerální úhel se blíží 100°. Ramenní kosti jsou silné. Lokty dobře přiléhají k hrudníku. Úhel numero-radiální se blíží 120°. Předloktí jsou rovná, krátká, kolmo postavená. Se silnými kostmi. Metakarpus kosti jsou silné, je mohutný.

Přední tlapky – kočičí tlapky, prsty jsou sevřené, články silné a klenuté. Drápy tvrdé a silné, polštářky plné a odolné. Kůže mezi prsty je slabá, porostlá jemnou srstí. Pánevní končetiny jsou mohutné, svalnaté, výborně zaúhlené. Jsou korektně kolmé, hlezna nevybočují z osy, metatarsus je dlouhý a tlapky solidní. Dodávají psu sílu, pohyblivost a nezbytnou schopnost odrazu při sledování stopy v terénu, který je velmi nerovný a s velkými výškovými rozdíly. Stehna jsou silná a svalnatá. Úhel coxo-femorální se blíží 100°. Bérce jsou středně dlouhé, svalnaté. Úhel femoro-tibiální se blíží 115°. Hlezna jsou dobře zaúhlená, se zřetelným kloubem. Hlezenní kloub je otevřený, okolo 120°.

Zadní tlapky – kočičí, mírně oválné. Jsou delší než přední tlapky. Mohou se vyskytovat paspárky. Obvykle jsou jednoduché, velmi zřídka zdvojené. Jejich odstranění je přípustné. Preferovaný pohyb je klus, který je dlouhý, pružný a ekonomický, bez sklonu k bočení či > k mimochodu. Je třeba věnovat zvláštní pozornost pohybu loktů a hlezen během předvádění. Při pohybu má toto plemeno vrozenou tendenci k nízkému nesení hlavy a slídění. Kůže je velmi pružná, silná a růžově zbarvená. Po celém těle je volná. Pokud pes nese hlavu nízko, tvoří volná kůže na čele vrásky.

 

Osrstění plemene

Srst je uzavřená, krátká, jemná a přiléhavá, pokrývající celé tělo, i v oblastech mezi prsty. Její zbarvení je bílé a oranžové, s převahou jedné či druhé barvy, rozdělené do nepravidelných ploten, které jsou jasně ohraničené. Bez stříkání. Oranžová se může vyskytovat v různých odstínech, od velmi světlé (citronové) až po rezavě kaštanovou.

Kohoutková výška

Kohoutková výška psa se pohybuje mezi 52-57 cm, u feny 48-53 cm. U jedinců s výbornými tělesnými proporcemi je tolerováno překročení o 1 cm. U tohoto plemene se vyskytuje zřetelný pohlavní dimorfismus mezi psy a fenami. Ty jsou menší a jemnější.

Chyby

všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

  • profil čenichové partie mírně klenutý
  • klešťový skus; absence jednoho premoláru (není důležité, kterého)
  • spuštěná víčka, umožňující vidět spojivky
  • nedostatečně pevná hřbetní linie, hřbet se kývá se strany na stranu
  • převýšení beder; i když je mírné převýšení bederní partie povoleno, nesmí nikdy být příliš velké

Hrubé vady

  • pes působí celkově příliš jemným dojmem (slabá tělesná konstituce)
  • čenichová partie příliš špičatá nebo příliš tupá
  • mírný předkus
  • chybění špičáků nebo premolárů, nezpůsobené vytržením
  • entropium, ektropium
  • krácené ucho
  • pronesená hřbetní linie
  • výrazně přestavěná záď
  • nedostatečně vyvinutý hrudník
  • ocas nesený příliš vysoko nebo stočený na hřbetě; krácený ocas
  • chybný postoj (vybočené končetiny, slabé končetiny)
  • vybočené lokty v pohybu či v postoji
  • kravský postoj
  • při pohybu se končetiny nepohybují v ose
  • srst zvlněná, hrubší nebo polodlouhá
  • depigmentace
  • nevyvážená povaha, zřetelná nejistota, nervozita nebo známky agresivity

Vylučující vady

  • pes bázlivý nebo agresivní
  • délka těla stejná nebo menší, než je výška v kohoutku
  • výrazný předkus; všechny stupně podkusu
  • srst hrubá nebo dlouhá; srst se strukturou vlny, svědčící o křížení
  • tříbarevný jedinec; jedinec se znaky pálení na čenichové partii a na končetinách

Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz