F.C.I. – Standard

č. 129 / 07.08.1998 / F

ZEMĚ PŮVODU

Švédsko

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU

17.07.1997

VYUŽITÍ

Honič, používaný k lovu zajíce a lišky. Nejedná se o smečkového honiče a nikdy se nepoužívá k lovu jelena.

KLASIFIKACE F.C.I. Skupina

6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena

KLASIFIKACE F.C.I. Sekce

1. Honiči

Pracovní zkouška

Ano

 

 
 
 

Všeobecně

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE

V hrabství Smaland existovalo před začátkem 19.století velmi mnoho typů honičů. Někteří, kteří měli svůj původ v Německu, Polsku a Pobaltí sem přišli společně s vojsky, vracejícími se po velkých válkách mezi lety 1611-1678. Tito lovečtí psi, kteří se křížili s místními farmářskými psy typu špiců a také angličtí lovečtí psi se stali předky smalandského honiče. Proto byli tito honiči velmi různorodí, jak velikostí, tak zbarvením, rovněž i délkou ocasu. Někteří byli černí s pálením, jiní červení nebo žlutí. Bílé znaky se vyskytovaly u všech.

Někteří se rodili s přirozeně krátkým ocasem. Během prvních let 20.století bylo vynaloženo velké úsilí k tomu, aby se rekonstituoval původní typ smalandského honiče, a to speciálně varieta s přirozeně krátkým ocasem, poněvadž standard z roku 1921 povoloval jak typ s přirozeně dlouhým, tak i typ s vrozeně krátkým ocasem. Také bylo rozhodnuto, že zbarvení bude černé s pálením, i když celočervené a celožluté zbarvení a stejně tak i bílé znaky byly přípustné. Smalandskému honiči byl rovněž zajištěn kontinuální příliv nové krve, někdy i s použitím silných linií jiných plemen. V roce 1950 bylo přilití krve použito naposledy, a to, když se v krátkém období objevili psi žádaného typu, avšak neznámého původu, kteří byli zapsáni jako smalandští honiči.

CELKOVÝ VZHLED

Je to robustní pes elegantního vzhledu. Musí být silný, aniž by se však zdál hrubý. Srst musí být hrubá.

DŮLEŽITÉ PROPORCE

Tělesný rámec je téměř kvadratický. Hloubka hrudníku je téměř stejná, jako polovina tělesné výšky v kohoutku.

CHOVÁNÍ/POVAHA

Je to klidný, milý, věrný a bystrý pes.

HLAVA

Mozkovna

Má čisté linie, je středně dlouhá. Nejširší je mezi ušima.

Stop

Jasně vyznačený. Vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem musí být stejná, jako vzdálenost mezi stopem a koncem čenichu.

Nosní houba

Je černá, s velkými nozdrami.

Čenichová partie

Je dobře vyvinutá, není ani hrubá, ani špičatá. Nosní hřbet je je rovnoběžný s podélnou osou mozkovny.

Pysky

Horní pysk je jen mírně spuštěný.

Čelisti/Zuby

mají nůžkový skus. Zuby jsou silné, dobře vyvinuté.

Líce

Výrazné.

Oči

Tmavě hnědé, pohled je klidný.

Uši

Jsou dost vysoko nasazené, pokud je pes pozorný, má je poněkud nadzdvižené. Jsou o něco kratší, než je vzdálenost mezi jejich úponem a polovinou čenichové partie. Visí naplocho; jejich konec je zaoblený.

KRK

Je středně dlouhý, silný, ne však tlustý; je správně vsazen mezi plece. Kůže je pružná a přiléhavá.

TRUP

Kohoutek

Výrazný.

Hřbet

Krátký a silný.

Bedra

Svalnatá a mírně klenutá.

Záď

Mírně spáditá, dlouhá a široká.

Hrudník

Hrudní koš je dobře vyvinutý, žebra pěkně klenutá.

Spodní linie a břicho

Břicho je jen mírně vtažené.

OCAS

Dlouhý ocas

Je nasazen v prodloužené linii hřbetu, rovný nebo mírně šavlovitě prohnutý. Dosahuje sotva k hleznu. Polodlouhý ocas je také přípustný. Když je pes v pohybu, je upřednostňováno, pokud ocas není nesen výše, než je linie hřbetu.

Vrozeně krátký ocas

Ocas je jako pahýl. Tzv. medvědí ocas je přípustný.

Končetiny

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a rovnoběžně postavené. Mají silné kosti, které jsou v souladu s celkovou tělesnou stavbou psa.

Lopatka

Dlouhá, osvalená, správě šikmo dozadu směřující, přiléhající dobře k trupu.

Rámě

Dlouhé, svírá s lopatkovou kostí pravý úhel.

Loket

Přiléhá k tělu. Není vidět pod hrudním košem.

Metakarpus

Pružný, svírá mírný úhel s předloktím.

Přední tlapky

Jsou pevné, prsty s dobře vyvinutými klouby jsou sevřené.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Zadní nohy jsou silné, při pohledu zezadu jsou rovnoběžně postavené.

Stehna

Silně osvalená, z profilu široká.

Podkolení

Se správným zaúhlením.

Metatarsus

Krátký, suchý a rovný.

Zadní tlapky

Stejné jako přední. Paspárky jsou nežádoucí.

CHODY

Končetiny se pohybují v ose, krok je energický a prostorný.

OSRSTĚNÍ

SRST

Je středně dlouhá, hrubá, dobře přiléhající k tělu; na hřbetě a krku je hrubší. Podsada je krátká, hustá a jemná. Srst na hlavě, uších a předních stranách končetin je hladká; na spodní straně ocasu a na zadní straně stehen je delší než na hřbetě. Prostory mezi prsty jsou dobře osrstěné.

ZBARVENÍ

Černá s pálením (znaky pálení mohou mít všechny odstíny od světle jantarové až po tmavě mahagonovou). Připouští se malé bílé znaky na hrudi a na prstech.

Ostatní

Kohoutková výška

Psi 46-54 cm, ideální výška 50 cm.

Feny 42-52 cm, ideální výška 46 cm.

CHYBY

Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

  • Špatné tělesné proporce, tj. příliš dlouhý rámec.
  • Nedostatečný pohlavní dimorfismus.
  • Těžká hlava, široká mozkovna.
  • Krátká morda nebo špičatá.
  • Koutek plandavý (větrný).
  • Předkus, podkus, klešťový skus.
  • Světlé oko.
  • Příliš dlouhý hřbet.
  • Krátká, sražená záď.
  • Ocas nesený nad linií hřbetu.
  • Úzký nebo krátký chod pánevních končetin.
  • Krátká jemná srst.
  • Chybějící znaky pálení, pálení s černou příměsí.
  • Příliš velké bílé znaky nebo výskyt bílých znaků jinde, než je výše uvedeno.
  • Zbarvení játrové s pálením.

VYLUČUJÍCÍ VADY

  • Agresivní nebo bázlivý jedinec.:
  • Pes příliš nedůvěřivý, bojácný.
  • Výrazný předkus či podkus.
  • Kohoutková výška vybočující z hranic, stanovených standardem, o více jak 1 cm.

Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz