Smalandský honič

Smalandský honič je lovecké plemeno psa, které je určeno pro lovení divokého zajíce, či lišek. Není to ideální pes pro lov ve smečce a také se nevyužívá pro lovení jelena. V hrabství Smaland existovalo před začátkem 19.století velmi mnoho typů honičů. Někteří, kteří měli svůj původ v Německu, Polsku a Pobaltí sem přišli společně s vojsky, vracejícími se po velkých válkách mezi lety 1611-1678. Tito lovečtí psi, kteří se křížili s místními farmářskými psy typu špiců a také angličtí lovečtí psi se stali předky smalandského honiče. Proto byli tito honiči velmi různorodí, jak velikostí, tak zbarvením, rovněž i délkou ocasu. Někteří byli černí s pálením, jiní červení nebo žlutí. Bílé znaky se vyskytovaly u všech.

Někteří se rodili s přirozeně krátkým ocasem. Během prvních let 20.století bylo vynaloženo velké úsilí k tomu, aby se rekonstituoval původní typ smalandského honiče, a to speciálně varieta s přirozeně krátkým ocasem, poněvadž standard z roku 1921 povoloval jak typ s přirozeně dlouhým, tak i typ s vrozeně krátkým ocasem. Také bylo rozhodnuto, že zbarvení bude černé s pálením, i když celočervené a celožluté zbarvení a stejně tak i bílé znaky byly přípustné. Smalandskému honiči byl rovněž zajištěn kontinuální příliv nové krve, někdy i s použitím silných linií jiných plemen. V roce 1950 bylo přilití krve použito naposledy, a to, když se v krátkém období objevili psi žádaného typu, avšak neznámého původu, kteří byli zapsáni jako smalandští honiči.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Smalandský honič – popis plemene

Smalandský honič je robustní pes elegantního vzhledu. Musí být silný, aniž by se však zdál hrubý. Srst musí být hrubá. Tělesný rámec je téměř kvadratický. Hloubka hrudníku je téměř stejná, jako polovina tělesné výšky v kohoutku. Je to klidný, milý, věrný a bystrý pes. Mozkovna má čisté linie, je středně dlouhá. Nejširší je mezi ušima. Stop je jasně vyznačený. Vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem musí být stejná, jako vzdálenost mezi stopem a koncem čenichu. Nosní houba je černá, s velkými nozdrami. Čenichová partie je dobře vyvinutá, není ani hrubá, ani špičatá. Nosní hřbet je je rovnoběžný s podélnou osou mozkovny.

Horní pysk je jen mírně spuštěný, zuby mají nůžkový skus. Zuby jsou silné, dobře vyvinuté. Líce jsou výrazné. Oči jsou tmavě hnědé, pohled je klidný. Uši jsou dost vysoko nasazené, pokud je pes pozorný, má je poněkud nadzdvižené. Jsou o něco kratší, než je vzdálenost mezi jejich úponem a polovinou čenichové partie. Visí naplocho; jejich konec je zaoblený. Krk je středně dlouhý, silný, ne však tlustý, je správně vsazen mezi plece. Kůže je pružná a přiléhavá.

Tvar trupu

Kohoutek je výrazný, hřbet krátký a silný. Bedra jsou svalnatá a mírně klenutá. Záď je mírně spáditá, dlouhá a široká. Hrudní koš je dobře vyvinutý, žebra pěkně klenutá. Břicho je jen mírně vtažené. Ocas je dlouhý a je nasazen v prodloužené linii hřbetu, rovný nebo mírně šavlovitě prohnutý. Dosahuje sotva k hleznu. Polodlouhý ocas je také přípustný. Když je pes v pohybu, je upřednostňováno, pokud ocas není nesen výše, než je linie hřbetu. Vrozeně krátký ocas – ocas je jako pahýl. Tzv. medvědí ocas je přípustný.