Dunker - Norský honič, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 203 / 12.03.1999 / F
ZEMĚ PŮVODU	Norsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	12.03.1999
KATEGORIE	Psí plemena
VYUŽITÍ	Honič
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Honiči
Pracovní zkouška	Ano

Psí plemeno Dunker, neboli norský honič, je středně veliké plemeno z Norska, které je využívané pro lovecké účely. Dunker je zajimavý zejména díky různorodým zbarvením, které není možné najít u jiných plemen.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Dunker – popis plemene

Dunker je středně velký, zřetelně obdélníkového rámce. Jeho tělesná konstrukce je silná, nepůsobí však dojmem, že je hrubý (těžký). Musí z něj vyzařovat odolnost. Hloubka hrudníku je přibližně stejná, jako polovina výšky v kohoutku. Hlava nesmí být vysoko nesená. Je ušlechtilá, čistých linií. Je přiměřeně dlouhá, linie jsou rovnoběžné. Není klínovitá. Mozkovna je mírně klenutá, týlní hrbol je výrazný. Protože čenichová partie je dlouhá a výrazná, jeví se se mozkovna méně mohutná, a to zvláště u psů, za podmínky že linie hlavy zůstanou rovnoběžné. Stop je vyznačený, není hluboký ani příkrý.

Nosní houba je černá a nozdry jsou široké, dobře otevřené. Čenichová partie je spíš dlouhá než krátká, hranatě zakončená. Nosní hřbet je rovný a konstantně široký. Zuby mají nůžkový skus a kompletní chrup. Líce jsou suché, nadočnicové oblouky nevýrazné. Oči jsou tmavě zbarvené, kulaté, spíše velké, nejsou však vykulené. Oči mají živý a výrazný pohled, svědčící o vyrovnanosti povahy. Víčka těsně přiléhají k oční kouli. Oči různobarevné (duhovka je vícebarevná) jsou přípustné u jedinců ve zbarvení blue merle.

Uši jsou zavěšené spíš níže než vysoko. Jsou jemné na omak. Nejsou příliš široké, zužují se ke špičce, která je zaoblená. Jsou zavěšené na plocho, nestáčejí se a nemají vrásky. Přiléhají dobře k hlavě. Když je natáhneme směrem k nosu, dosahují do poloviny čenichové partie. Krk je dostatečně dlouhý, bez patrného laloku.

Tvar trupu

Horní linie trupu je pevná, hřbet je rovný, pevný a nepříliš dlouhý. Bedra jsou široká a svalnatá, nejsou vyklenutá. Záď má jen mírný sklon, je svalnatá a není krátká. Hrudník je prostorný, žebra jsou dostatečně klenutá. Poslední žebra musí být obzvlášť dobře vyvinutá, aby se hrudník zdál co nejdelší. Spodní linie a břicho jsou mírně stoupající. Ocas je nasazený v prodloužené horní linii. U kořene je silný, směrem ke špičce se zeštíhluje. Ocas musí být nesen obloukovitě prohnutý směrem vzhůru. Dosahuje ke hlezennímu kloubu nebo jej mírně přesahuje.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou silné, suché, s jasně patrným nervstvem. Lopatkové kosti jsou dlouhé, osvalené, šikmo uložené, dobře přiléhající k hrudníku. Jejich vrcholky jsou blízko u sebe. Lopatka a loketní kloub svírají správný úhel. Předloktí jsou rovná. Metakarpus je mírně šikmý. Prsty jsou klenuté a sevřené. Meziprstní prostory jsou dobře osrstěné. Polštářky jsou pevné. Tlapky v postoji směřují rovně dopředu. Pánevní končetiny jsou korektně zaúhlené. V postoji jsou rovnoběžně postavené. Nejsou přeúhlené (příliš uzavřený úhel) a nikdy nemají kravský postoj. Je nutné odstraňovat paspárky.

Stehna jsou široká, koleno je dobře zaúhlené a postavené. Podkolení jsou silná. Hlezna jsou dobře postavená, suchá. Při pohledu z profilu silná. Tlapky jsou stejné jako přední. Pohyb je uvolněný, dobře pokrývá terén. Pohyb končetin v ose, pánevní končetiny nesmí mít kravský postoj hlezen ani být přeúhlené. Srst je rovná, tvrdá, hustá, a ne moc krátká. Zadní strana stehen a ocas mohou být více osrstěné, zvláště je-li srst dobré kvality. Zbarvení srsti může být: Černá nebo blue merle (strakatá), se světlým pálením a bílými znaky. Převažující hnědá v teplých tónech nebo černá, která začíná na čenichu a končí pod hlezny, které se říká černá maska, je méně vyhledávaná. Pokud bílá barva dosahuje až do oblasti lopatek a bílá je celá spodní strana včetně břicha a na nohou dosahuje bílá až nad hlezna (punčošky), jedná se o znaky korektní a žádoucí.

Výška psa v kohoutku

Výška psa v kohoutku se pohybuje mezi 50-55 cm, ideální výška 53 cm u fen je to 47-53 cm, ideální výška 50 cm.

Vady

Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za vady, které musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Zbarvení

Pokud u černých nebo světle hnědých psů dosahuje bílá až do oblasti hřbetu, nebo pokud u psů blue merle jsou v této barvě bílé znaky, jejich ohodnocení závisí na rozsahu bílé barvy.

Vylučující vady

Agresivita.

Převažující bílá barva (50 % a více povrchu těla).

Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.