F.C.I. – Standard | č. 17 / 02.04.2004 / F |
ZEMĚ PŮVODU | Francie |
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU | 24.03.2004 |
KATEGORIE | Psí plemena |
VYUŽITÍ | Honič, používaný hlavně k lovu černé zvěře se střelnou zbraní, obvykle ve smečce, ale také individuálně. |
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | 6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena |
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | 1. Honiči |
Pracovní zkouška | Ano |
Nivernaisský hrubosrstý honič, nebo též Nivernaiský griffon je následníkem psů segugiů, používaných Galy, a slavných „Šedých svatého Ludvíka“. Tento pes byl ve velké oblibě po více jak 200 let, až do konce vlády Ludvíka XI. Potom byl odstraněn z královských smeček Františkem I., který dával přednost psům bíle zbarveným. Přesto jej někteří šlechtici z oblasti Nivernais udrželi až do Velké francouzské revoluce, během níž rasa zcela zanikla. O jedno století později byl nivenaiský griffon, nazývaný často „tuzemský pes“ zrestaurován za použití některých jedinců, kteří se přece jenom zachovali v kolébce plemene. Na konci 19. a na začátku 20. století byla plemeni přilita krev vendéských honičů, foxhoundů a vydrařů (otterhound) a tak se ustálilo psí plemeno, jak jej známe dnes. Klub byl založen v roce 1925.
Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.
Nivernaisský hrubosrstý honič – popis plemene
Nivernaisský hrubosrstý honič je „fousek“ velmi typického zjevu, silný, velmi odolný a otužilý. Jeho svalstvo i končetiny jsou suché, uzpůsobené spíše k vytrvalé práci než pro rychlost. Má výraz poněkud smutný, ale ne ustrašený. Délka těla je o něco větší, než je kohoutková výška. Mozková a obličejová část jsou stejně dlouhé. Je to pes s velmi jemným nosem, bystrý, milující především neprostupné terény, porostlé houštinami. Povahou je to výborný stopař, vášnivý lovec, je odvážný při stavění zvěře, nikoli však nerozvážný. Jeho odvaha a vrozená iniciativa jej předurčují k použití pro lov černé zvěře. I když jej snadno můžeme této specializaci naučit, zdá se někdy poněkud tvrdohlavý a jeho cvičitel by jej měl učit poslušnosti od ranného věku.
Hlava je velmi suchá a lehká, nikoli však malá, poněkud protáhlejší, ne však moc dlouhá. Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Mozkovna je téměř plochá, středně široká, ohraničená na stranách jařmovými oblouky, které jsou málo výrazné. Týlní hrbol je rozeznatelný pouze hmatem. Stop je málo výrazný, zdá se někdy výraznější díky rozježené srsti, ta však nesmí být moc bohatá. Nos je černý, výrazný a čenichová partie je stejně dlouhá jako mozkovna, čenich se zužuje k nosu, ale nesmí být špičatý. Je porostlý řídkým vousem. Pysky jsou málo vyvinuté, kryjí spodní čelist, nesahají však pod její úroveň, jsou porostlé bohatým vousem, výborně pigmentované.
Čelisti působí mohutným dojmem, jsou správně vyvinuté, skus je nůžkový, někdy klešťový. Řezáky jsou správně postaveny v čelistech a chrup je kompletní (P1 se neberou v potaz). Oči jsou upřednostňovány tmavé, mají živý a pronikavý pohled. Obočí výrazné, ale nezakrývá oči. Spojivky nesmí být viditelné, oční víčka jsou správně pigmentovaná. Uši mají šířku úponu střední (asi 3 cm), nasazené ve výši horní linie očí, svislé, pružné, spíše jemné, středně široké, na konci se mírně stáčejí dovnitř, dobře osrstěné, středně dlouhé, dosahující k začátku nosu. Krk je spíše slabý, suchý, bez laloku.
Tvar trupu
Horní linie trupu je rovná od kohoutku k bedrům. Kohoutek je velmi málo vystupující nad linii hřbetu, úzký v závislosti na postavení vrcholů lopatkových kostí. Harmonicky navazuje na krk. Hřbet je silný a dost dlouhý, spíš úzký a pevný, svalnatý, i když to není přímo vidět. Bedra jsou mohutná, velmi mírně klenutá, záď je kostnatá, málo zešikmená, osvalená suchým svalstvem. Hrudník dosahuje co nejvíce k loktům, hruď není příliš široká, hluboký a dlouhý hrudní koš se rozšiřuje k poslednímu páru žeber. Žebra v přední části jsou plochá, poslední spíše klenutá.
Slabiny jsou plné, ne však příliš volné, spodní linie se mírně zvedá směrem k zádi, nesmí být vychrtlá. Ocas je nasazen poněkud výše, není příliš dlouhý. Srst je nejdelší ve střední části. V klidu je nesen mírně pod úrovní hřbetu, v akci je nesen šavlovitě vzhůru, jeho konec se může přetáčet na hřbet;
Postavení končetin
Hrudní končetiny jsou rovné, obvykle pokud je pes v klidu, jsou postavené mírně pod tělem, šikmo od vertikály. Lopatka je uložena mírně šikmě, je suchá a dobře přiléhá k tělu. Lokty dobře přiléhají k tělu, předloktí se zdají být silná, díky hustému osrstění, ale ve skutečnosti jsou spíše suchá než silná, jsou rovná. Metakarpus je spíše krátký a mírně šikmo postavený. Pánevní končetiny jsou v klidu jsou postavené pod tělem, při pohledu zezadu jsou sedací hrbol. Hlezenní kloub a záprstí postaveny v jedné ose.
Stehna jsou spíše plochá, hlezna rovně postavená a při bočním pohledu je hlezenní kloub jen mírně zaúhlený. Metatarsus je šikmo skloněný směrem dopředu, což má za následek, že nohy se zdají postavené pod tělem. Tlapky mají oválný tvar, jsou poněkud protáhlé, mají silné a sevřené prsty, připomínají zaječí tlapky, polštářky a drápy jsou dobře pigmentované. Pohyb je pružný a plavný, ne trhavý a skákavý. Pes v pohybu dobře pokrývá terén.
Kůže je pružná a dost pevná, přiléhající dobře k tělu, dost silná, pigmentovaná, s tmavými skvrnami na těle, sliznice jsou dobře pigmentované a netvoří lalok.
Osrstění plemene
Nivernaisský hrubosrstý honič má dlouhou srst která je, drsná, hustá, dost hrubá, tvrdá. V žádném případě není jemná či kudrnatá. Vnitřní strana stehen a břicho nesmí být lysé. Výrazné obočí nezakrývá oči. Na bradě tvoří mírný vous a uši jsou hodně osrstěné. Zbarvení je vždy „uhlované“, což značí, že konce chlupů jsou tmavší, než jejich základ (uhlování). Plavá může být od světlé až po tmavou, nikoli však oranžovou; Tmavé konce chlupů mohou tvořit namodralý odstín. Podle intenzity uhlování pak je jedinec zbarven více či méně tmavě.
Vmíšení bílých chlupů v různé intenzitě je tolerováno a dodává srsti odstín světlešedý, přecházející v barvu divočáka. Velmi často se vyskytují plavé znaky nad očima, na lících, na hrudi na koncích nohou a pod ocasem. Tyto znaky jsou velmi výrazné u štěňat, ale s přibývajícím věkem jejich intenzita slábne.
Charakteristický odstín dává srsti podsada, více či méně výrazné uhlování, množství vmíšené bílé srsti. Tak se označuje například: „plavý velmi slabě uhlovaný“ (zaječí srst), „písková uhlovaná“ (šedý vlk), „plavý modře uhlovaný (šedomodrý). Bílá skvrna na hrudi se toleruje;
Kohoutková výška
Kohoutková výška psa se pohybuje v rozmezí 55 – 62 cm u fen je to 53 – 60 cm.
Chyby
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti;
Vylučující chyby
- Jedinec agresivní nebo bázlivý
- Netypický jedinec
- Předkus nebo podkus
- Oči s duhovkou nejednotného odstínu nebo různě zbarvené
- Křivý ocas
- Jednotně černé zbarvení, kde chybí plavý základ; pšeničné nebo oranžové, tříbarevné s jasnými a jasně oddělenými barvami; převaha bílé;
- Výrazná depigmentace (nos, oční víčka, pysky, vulva, varlata);
- Výška vybočující z hranic, stanovených standardem;
- Těžké invalidní postižení a anatomické deformace;
- Přítomnost paspárků, s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem;
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, musí být vyloučeni.
Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Zdroj: www.cmku.cz
Útulky pro psy
Zaběhl se pes? Chcete dát nový domov psovi z útulku? Využijte náš seznam.
Sledujte nás
Jsme na Facebooku i Instagramu
Přidejte se k nám a získejte výhody.
Veterinární ordinace
Spravujeme pro vás online katalog ordinací.
Nejlevnější krmivo pro psy?
Srovnáváme ceny krmiva všech značek.