Malý hrubosrstý vendeéský baset, plemena psů od A do Z

plemena psů - Malý hrubosrstý vendéeský baset

F.C.I. – Standard	č. 67/14.02.2001/F
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	19.01.1999
VYUŽITÍ	lov
KATEGORIE	Psí plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Honiči
Pracovní zkouška	Ano

Malý hrubosrstý vendeéský baset měl po dlouhou dobu společný standard s těmi velkými, rozdíl byl jenom ve výšce (od 34 do 38 cm). Výsledky používání společného standardu nebyly nejlepší, protože měli polovytočené končetiny a také byli celkově těžší v typu než velcí baseti. Proto pro ně pan Abel Dezamy vytvořil vlastní standard. Abychom charakterizovali tyto psy, použijeme slov Paula Daubigné: „Malého baseta nedělá jenom nižší kohoutková výška, u něj jsou harmonicky zredukovány všechny proporce, a přitom si přirozeně zachoval všechny vrozené kvality dělající z něj vášnivého lovce.“ Smečka malých basetů zvítězila při prvním mistrovství Francie v lovu králíků. Je to ďábel v přírodě, anděl v domě, takový je náš baset. Je vášnivým lovcem, pracuje od ranného věku, je dobře ovladatelný a je výborným společníkem při lovu se střelnou zbraní ve středně rozsáhlém terénu, specialista na lov králíků, ale loví i veškerou další zvěř.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Malý hrubosrstý vendeéský baset – popis plemene

Psí plemeno malý hrubosrstý vendeéský baset je malý pes, pohyblivý a rozhodný, s tělem velmi slabě protáhlým. Ocas je nesen hrdě. Srst je tvrdá a dlouhá, ne však přespříliš. Výrazná hlava, na níž jsou správně stočené uši, pokryté dlouhou srstí, nasazené pod linií očí, nejsou však příliš dlouhé. Je to vášnivý lovec, odvážný, miluje vysoký podrost a houštiny. Povahou je milý, ale sebevědomý a vášnivý. Původ plemene je ve Francii.

Hlava je mírně klenutá, poněkud protáhlá, nepříliš široká, dobře modelovaná pod očima. Týlní hrbol je dost výrazný. Stop je vyznačený, nos vystupující z linie pysků, velký, nozdry jsou otevřené je černý, s výjimkou bílooranžových jedinců, kde je hnědý nos tolerován. Čenichová partie je mnohem kratší než u velkého baseta, čenich velmi mírně protáhlý, rovný. Na konci hranatý. Pysky jsou pokryté pěkným vousem. Zuby mají nůžkový skus. Oči jsou dosti velké, inteligentního výrazu, bílá není vidět. Červená sliznice spojivek nesmí být vidět. Srst, která pokrývá víčka, trčí dopředu, ale nesmí zakrývat oči. Oči musí být tmavé. Uši jsou pružné, úzké, a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené oválně, stočené podélně, natažené dopředu nedosahují ke konci nosu. Jsou zavěšené pod linií očí. Krk je dlouhý, silný a svalnatý, u kořene mohutný nemá lalok a držení hlavy je hrdé.

Tvar trupu

Hřbet je rovný, horní linie je velmi pevná. Bedra jsou svalnatá, záď taktéž svalnatá a dost široká. Hrudník je nepříliš široký. Je dosti hluboký, dosahuje až do úrovně lokte. Žebra jsou středně klenutá. Ocas je vysoko nasazený, dost silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Není příliš dlouhý, je nesený šavlovitě prohnutý.

Postavení končetin

Končetiny mají silnou kostru, její síla je však přiměřená výšce. Lopatky jsou svalnaté a šikmo uložené, dobře přiléhající k tělu. Předloktí je silné, záprstí mírně znatelné. Stehna jsou svalnatá, nepříliš oblá. Hlezna dost široce postavená, mírně úhlená, nikdy zcela kolmá. Tlapky nejsou příliš velké, polštářky tvrdé, prsty sevřené, drápy mohutné. Je žádoucí dobrá pigmentace polštářků. Pohyb je velmi důrazný a lehký.

Osrstění plemene

Srst je tvrdá, nepříliš dlouhá, nikdy hedvábná nebo mající strukturu vlny. Zbarvení je černé s bílým stříkáním (černý bělouš), černé s pálením, černé s pískovými znaky, plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš), plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor), plavé s uhlováním (černé konce chlupů), pískové s uhlováním a bílým stříkáním, pískové s uhlováním, Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka.