Istrijský hrubosrstý honič

Istrijský hrubosrstý honič – popis plemene

Istrijský hrubosrstý honič má základní barvu srsti sněhově bílou se žlutooranžovými znaky. Srst je dlouhá a rozježená. Hlava je podlouhlá, s výrazným obočím. Tělo je robustní, kostra silná. Ocas silný a je mírně šavlovitě prohnutý. Výraz svědčí o klidné a vyrovnané povaze, pohled je zasmušilý. Má zvučný hlas středně hluboké až hluboké intonace. Délka těla musí přesahovat výšku v kohoutku maximálně o 10 %. 

Povahou je  tento honič mírný, poslušný, klidný a velmi závislý na svém pánovi. Temperament je středně živý, ale je to vášnivý lovec. Hlava má správné proporce v poměru k tělu. Je dlouhá 20-24 cm; nesmí být příliš lehká. Viditelné sliznice jsou tmavě pigmetované. Mozkovna je mírně vyklenutá. Týlní hrbol je výrazný, stejně jako střední rýha, která je ovšem často zakryta kadeřavou dlouhou a hebkou srstí. Čelo je dost široké. Mozkovna se směrem k očím zužuje. Stop není výrazný.

Pysky a čelisti

Nos je velký, s širokými nozdrami, tmavě černé pigmentace. Čenichová partie je silná, hranatá, nosní hřbet je široký, pokrytý hustým vousem. Při pohledu zepředu dodávají čelisti čenichu jistou oblost. Zuby jsou silné, s nůžkovým skusem. Pysky jsou těsně přiléhavé, nepříliš silné, oční pigmentace duhovky je tmavá. Oči jsou velké, ale nikoli vystouplé z očních důlků, pohled je zasmušilý; obočí je výrazné a husté.

Uši nejsou nijak silné, jsou porostlé krátkou srstí. Zavěšené nedaleko od očí, ale výše směrem k temeni hlavy. Ušní boltce se rozšiřují směrem ke středu a dobře přiléhají k lícím. Jsou dostatečně dlouhé, jemnější a zaoblené na koncích. Natáhneme-li je směrem dopředu, považují se za hodně dlouhé, dosahují-li až téměř k nosu a za dlouhé se považují ty, které dosahují ke špičákům. Musí být alespoň polodlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům. Krk při pohledu z profilu je zřetelné spojení krku a hlavy pod týlním hrbolem. Je dlouhý asi 12 až 15 cm, kůže na něm je napnutá, netvoří lalok.

Tvar trupu

Při celkovém pohledu má hřbetní linie viditelný spád směrem k zádi, kohoutek je málo výrazný. Hřbet je pevný a široký a jeho délka je ve správném poměru k výšce v kohoutku. Bedra jsou krátká, svalnatá a oblá, záď je široká, zvláště u fen, s mírným sklonem, oblá, kyčle bývají patrné. Hrudník je široký a hluboký, dosahuje nejméně do úrovně loktů. Jeho obvod převyšuje obvykle o 12 až 15 cm kohoutkovou výšku. Žebra jsou oblá. Předhrudí je málo zřetelné, hruď široká. Břicho a slabiny – spodní linie se postupně zvedá již od konce hrudní kosti až k pánevním končetinám. Břicho je jen mírně vtažené. Slabiny jsou málo vtažené, nesmí být vykasané jako u chrta. Ocas je nasazen nepříliš vysoko, u kořene je silný, směrem ke konci se zeslabuje; je nesen nízko, mírně zahnutý směrem vzhůru, dosahuje k hleznu nebo o něco níže.

Postavení končetin

Lopatky jsou šikmo uložené, svalnaté, dobře přiléhají k hrudnímu koši. Úhel scapulo-humerální se blíží 90°. Lokty nejsou vbočené a předloktí je kolmo postavené, svalnaté. Karpus je téměř nezřetelný, metakarpus krátký, téměř kolmý, jen s mírným sklonem, svírá úhel 10°vzhledem ke kolmici. Přední tlapky mají tvar kočičí tlapky, jsou úzké, se sevřenými prsty, polštářky jsou dobře vyvinuté a odolné. Drápy jsou silné. Stehna jsou krátká, široká a svalnatá, bérce delší než stehna, šikmé a svalnaté. Hlezna jsou silná a široká, metatarsus je krátký a kolmý, pokud se vyskytnou paspárky, musí být odstraněny. Zadní tlapky jsou stejné charakteristiky jako přední, často jsou poněkud delší. Pohyb je velmi pružný, živý.