Plemena psů - Ariéžský honič
F.C.I. – Standard č. 20 / 24.01.1996 / F
ZEMĚ PŮVODU Francie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 24.1.1996
VYUŽITÍ Lov
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

 

Ariéžský honič je používán pro pěší lov se střelnou zbraní i pro lov parforsní. Jeho střední vzrůst a lehkost z něj dělají výborného pomocníka který může pracovat jak ve smečce, tak samostatně a je schopný prohledávat i velmi obtížný terén. Je předurčen k lovu zajíce, ale je používán také k lovu srnčí nebo černé zvěře.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Ariéžský honič – popis plemene

Ariéžský honič pochází z Ariege, je produktem křížení místního regionálního honiče s plemenem čistokrevným, patrně gaskoňským nebo gaskoňsko-saintongeoiským honičem. Vzhledově si zachoval typ tohoto čistokrevného plemene, avšak ne tak čistý, celkově je menší a lehčí. Jedná se o lehkého honiče střední velikosti, je elegantní a vznešený. Vzhledem ke svému původu je tento pes použitelný jako velmi dobrý honič, velmi iniciativní a podnikavý. Je vybaven krásným hlasem a rychlým vedením (sledované zvěře – p.p.).Povahou je milý a společenský, dobře se drží ve smečce.

 

Mozkovna je z pohledu zepředu mírně klenutá, nepříliš široká, týlní hrbol je nevýrazný. Při pohledu seshora má mozkovna tvar protáhlého oválu. Fronta je plná, nadočnicové oblouky jsou málo výrazné. Stop je nevýrazný. Nos je černý, velký, nozdry jsou široké. Pysky jsou napjaté, spíše slabé. Horní těsně překrývá spodní čelist, ale nadává čenichu špičatý profil. Nosní hřbet je rovný nebo mírně klenutý, stejně dlouhý jako mozkovna. Skus čelistí je nůžkový, zuby jsou dobře postaveny v dásních. Líce jsou suché, oči jsou dobře otevřené, hnědé. Víčka nejsou volná, pohled je bystrý. Uši jsou jemné, pružné, stáčejí se, mají dosahovat k začátku nosu, a nemají přesahovat jeho konec; ucho je úzké a zavěšené těsně pod linií očí. Krk je štíhlý, spíše slabý, dlouhý, klenutý.

Tvar trupu

Hřbet je svalnatý a pevný, bedra jsou dobře spojená s hřbetem, mírně klenutá. Záď je téměř vodorovná. Hrudník je dlouhý, středně klenutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou dlouhá, středně klenutá, slabiny jsou ploché nebo mírně vtažené. Ocas je dobře nasazený, ke konci se zeštíhluje, dosahuje k patnímu kloubu, nesený je šavlovitě.

Postavení končetin

Hrudní končetiny – přední nohy jsou silné, lopatka je středně šikmě uložená, dobře osvalená, ne však hrubá. Lokty přiléhají k tělu. Tlapky mají tvar prodlouženého oválu, prsty jsou sevřené a suché. Polštářky a drápy jsou černé.

Pánevní končetiny – zadní nohy jsou dobře utvářené, dobrých proporcí. Stehno je dost dlouhé, svalnaté, ne však příliš. Hlezno je postavené v ose těla. Pohyb je pružný a lehký.

Osrstění plemene

Srst je krátká, jemná, přiléhavá a její zbarvení kombinuje bílá a jasně černá s dobře ohraničenými konturami. Někdy je přítomno stříkání, pálení na lících a nad očima (čtyřočák). Kůže je slabá, pružná, nepřiléhá sice těsně k tělu, ale neumožňuje vytvoření laloku nebo vrásek; viditelné sliznice jsou černé.

Výška plemene

Kohoutková výška je stanovena v rozmezí 52 – 58 cm u psů a 50 – 56 cm pro feny.

Chyby plemene

všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti;

 

  • Hlava mozkovna příliš krátká nebo příliš protáhlá
  • uši příliš ploché, hrubé, špatně zavěšené, příliš dlouhé nebo příliš krátké;
  • čenich příliš hranatý;
  • patrné vrásky nebo lalok;
  • oko kulaté, spojivky viditelné;
  • tělo měkká hřbetní linie; spáditá záď;
  • celkově hrubý jedinec;
  • zakřivený prut;
  • končetiny slabé kosti; otevřená tlapka; sbíhavá hlezna;
  • povaha nedůvěřivý jedinec;

Vylučující vady

  • chybějící typ;
  • každé jiné zbarvení, než výše uvedené;
  • světlé oči;
  • těžké anatomické vady;
  • viditelné invalidní změny;
  • bázlivý nebo agresivní jedinec;
  • předkus nebo podkus;

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;

Zdroj: www.cmku.cz