Ariéžský honič

Ariéžský honič je používán pro pěší lov se střelnou zbraní i pro lov parforsní. Jeho střední vzrůst a lehkost z něj dělají výborného pomocníka který může pracovat jak ve smečce, tak samostatně a je schopný prohledávat i velmi obtížný terén. Je předurčen k lovu zajíce, ale je používán také k lovu srnčí nebo černé zvěře.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Ariéžský honič – popis plemene

Ariéžský honič pochází z Ariege, je produktem křížení místního regionálního honiče s plemenem čistokrevným, patrně gaskoňským nebo gaskoňsko-saintongeoiským honičem. Vzhledově si zachoval typ tohoto čistokrevného plemene, avšak ne tak čistý, celkově je menší a lehčí. Jedná se o lehkého honiče střední velikosti, je elegantní a vznešený. Vzhledem ke svému původu je tento pes použitelný jako velmi dobrý honič, velmi iniciativní a podnikavý. Je vybaven krásným hlasem a rychlým vedením (sledované zvěře – p.p.).Povahou je milý a společenský, dobře se drží ve smečce.

Mozkovna je z pohledu zepředu mírně klenutá, nepříliš široká, týlní hrbol je nevýrazný. Při pohledu seshora má mozkovna tvar protáhlého oválu. Fronta je plná, nadočnicové oblouky jsou málo výrazné. Stop je nevýrazný. Nos je černý, velký, nozdry jsou široké. Pysky jsou napjaté, spíše slabé. Horní těsně překrývá spodní čelist, ale nadává čenichu špičatý profil. Nosní hřbet je rovný nebo mírně klenutý, stejně dlouhý jako mozkovna. Skus čelistí je nůžkový, zuby jsou dobře postaveny v dásních. Líce jsou suché, oči jsou dobře otevřené, hnědé. Víčka nejsou volná, pohled je bystrý. Uši jsou jemné, pružné, stáčejí se, mají dosahovat k začátku nosu, a nemají přesahovat jeho konec; ucho je úzké a zavěšené těsně pod linií očí. Krk je štíhlý, spíše slabý, dlouhý, klenutý.

Tvar trupu

Hřbet je svalnatý a pevný, bedra jsou dobře spojená s hřbetem, mírně klenutá. Záď je téměř vodorovná. Hrudník je dlouhý, středně klenutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou dlouhá, středně klenutá, slabiny jsou ploché nebo mírně vtažené. Ocas je dobře nasazený, ke konci se zeštíhluje, dosahuje k patnímu kloubu, nesený je šavlovitě.

Postavení končetin

Hrudní končetiny – přední nohy jsou silné, lopatka je středně šikmě uložená, dobře osvalená, ne však hrubá. Lokty přiléhají k tělu. Tlapky mají tvar prodlouženého oválu, prsty jsou sevřené a suché. Polštářky a drápy jsou černé.

Pánevní končetiny – zadní nohy jsou dobře utvářené, dobrých proporcí. Stehno je dost dlouhé, svalnaté, ne však příliš. Hlezno je postavené v ose těla. Pohyb je pružný a lehký.