Norský Lundehund, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 265 / 12.03.1999 / GB
ZEMĚ PŮVODU	Norsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	12.03.1999
KATEGORIE	Psí plemena
VYUŽITÍ	lov
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	5. Skupina – Špicové a primitivní plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	2. Severští lovečtí psi
Pracovní zkouška	Ne

Norský lundehund, též norský ptačí pes je velmi vzácné norské psí plemeno. Tento pes je svými anatomickými zvláštnostmi předurčen k lovu papuchalků na strmých útesech na březích fjordů a pobřeží moře. Jeho šestý prst mu napomáhal při lovu udržovat rovnováhu a schopnost pohybovat se na útesech, zatímco díky složitelnému uchu se psovi do zvukovodů nedostala voda.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Norský Lundehund – popis plemene

Norský Lundehund je pes typu špice, malý, obdélníkového formátu, pružný, poměrně lehce stavěný a morfologické rozdíly mezi pohlavími jsou patrné. Povahou je pozorný, energický a statečný. Hlava je čistě utvářená, středně široká, klínovitého tvaru. Lebka je mírně zaoblená, s výraznými nadočnicovými oblouky. Stop je patrný, ale ne přehnaně výrazný. Tlama je klínovitého tvaru, střední délky. Nosní hřbet maličko konvexní. Čelisti mají nůžkový skus je preferován, ale povolen je klešťový skus nebo mírný předkus. Absence třenových zubů (premolárů) na obou stranách a v obou čelistech je přijatelná.

Oči jsou mírně šikmé a nevystupující, duhovka je žlutavě hnědá, zornice je obkroužena tmavým kroužkem. Uši jsou trojúhelníkové, středně velké. V místě nasazení široké, nesené vztyčeně a velmi pohyblivé. Chrupavka ušního boltce má schopnost se stáhnout, takže ucho se zvláštním způsobem složí a stáhne, buď dozadu nebo v pravém úhlu vzhůru, čímž se uzavřou sluchové cesty. Krk je čistě utvářený, střední délky, poměrně silný se vcelku dobře osrstěným límcem.

Tvar trupu

Trup je obdélníkového formátu, hřbetní linie je rovná. Hřbet je silný, záď je mírně spáditá. Hrudník je dlouhý, středně široký, poměrně dost hluboký a prostorný, ale není sudovitý. Břicho je mírně vtažené, ocas vysoko nasazený, střední délky, dobře osrstěný, ale bez praporu. Nesený buď stočený do kroužku nebo lehce zatočený na hřbetě nebo svěšený. Špička ocasu nesmí být nesena příliš vysoko nad hřbetem ani spadající ke straně.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou přiměřeně zaúhlené, Předloktí je rovné, přední tlapky jsou oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž pět musí spočívat na zemi. Osm polštářků na každé tlapce. Dva vnitřní prsty, tvořené třemi, resp. dvěma články a vybavené systémem svalů a šlach, utvářejí pevný vzhled tlapky. Postoj pánevních končetin je poněkud úzký. Stehno je silné a svalnaté, kolena jsou přiměřeně zaúhlená. Bérec je silný a svalnatý, zadní tlapky jsou oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž čtyři musí spočívat na zemi. Sedm polštářků na každé tlapce, přičemž prostřední, největší polštářek je spojen s vnitřními polštářky odpovídajícími dvěma vnitřním prstům. Pokud pes stojí na rovném povrchu, váha těla musí být rovnoměrně rozložená na polštářcích.

Pohyb je lehký a pružný. Vytáčení hrudních končetin při pohybu ven a poněkud úzký pohyb vzadu je typický pro plemeno.

Osrstění plemene

Srst je hustá a hrubá, s měkkou podsadou. Krátká na hlavě a přední straně končetin, bohatší v úrovni krku, na zadní straně stehen a na ocasu, kde ale nevytváří prapor. barva je vždy v kombinaci s bílou: od červené k béžové, na srsti jsou více či méně rozložené chlupy s černými špičkami; černá, šedá; bílá s černými znaky. Dospělý jedinec má obvykle více vyznačené černé špičky chlupů v srsti než mladší jedinec.