plemena psů - Finský laponský pes
F.C.I. – Standard č. 189 / 12.03.1999 / GB
ZEMĚ PŮVODU Finsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 12.03.1999
VYUŽITÍ ovčácký a hlídací pes
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 5. Skupina – Špicové a primitivní plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 3. Severští hlídací a pastevečtí psi
Pracovní zkouška Ne

 

Po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je finský laponský pes jako hlídače sobích stád v severských zemích a v severních oblastech Ruska. První standard laponského ovčáka byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na „laponský pes“. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Toto psí plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa“. Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes v celém Finsku.

 

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Finský laponský pes – popis plemene

Finský laponský pes je menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima. Hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je mírně kratší než lebka. Délka lebky je o něco větší než její šířka, její hloubka je stejná jako šířka. Povahou je horlivý, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný. Hlava je v v celkovém obrysu silná, poměrně široká, lebka široká, mírně konvexní. Čelo je poměrně klenuté. Čelní vráska jasně patrná.

Stop je jasně patrný, nosní houba nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti. Tlama je silná, široká a rovná, při pohledu shora a ze strany se rovnoměrně, ale jen mírně zužuje. Pysky jsou těsně přiléhající. Čelisti jsou silné a mají nůžkový skus. Líce mají jařmové oblouky a jsou jasně vyznačené. Oči jsou tmavě hnědé barvy, harmonizující s barvou srsti; oválné. Výraz je měkký a přátelský. Uši jsou středně velké, nesené vztyčené nebo polovztyčené, nasazené poměrně daleko od sebe, poměrně široké v bázi, trojúhelníkové a velmi pohyblivé. Krk je středně dlouhý, silný a pokrytý bohatou srstí.

Tvar trupu

Kohoutek je osvalený a široký, jen mírně vyznačený. Hřbet je silný a rovný, bedra jsou krátká a osvalená. Záď je střední délky, dobře vyvinutá a jen maličko spáditá. Hrudník je hluboký, poměrně dlouhý, dosahující téměř k loktům, ne příliš široký. Žebra jsou mírně klenutá, předhrudí jasně viditelné, ale ne příliš silné. Spodní linie a břicho jsou mírně vtažené. Ocas je poměrně vysoko nasazený, střední délky, pokrytý bohatou a dlouhou srstí. Špička ocasu může být stočena do tvaru J. V pohybu je ocas stočený do oblouku nad hřbetem nebo k boku, v postoji může být svěšený.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou mohutné se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Rameno je mírně šikmé, nadloktí stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Úhel mezi ramenem a nadloktím je poměrně otevřený. Loket je posazen o něco níže než spodní linie hrudního koše, směřuje přímo vzad. Předloktí je poměrně silné, vertikální, zápěstí je ohebné.

Nadprstí je střední délky, mírně šikmé. Přední tlapky jsou dobře klenuté, spíše oválné než kulaté, pokryté hustou srstí. Polštářky jsou pružné, na stranách pokryté hustou srstí. Pánevní končetiny mají silnou kostru, jsou mohutné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené. Stehna jsou střední délky, poměrně široká, s dobře vyvinutým osvalením. Kolena směřují dopředu, zaúhlení je poměrně jasně vyznačené. Bérce jsou poměrně dlouhé a šlachovité.

Hlezenní kloub je poměrně nízko posazený, zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené. Nadprstí je poměrně krátké, silné a vertikální. Zadní tlapky jsou stejné jako přední tlapky. Paspárky jsou nežádoucí. Pohyb je očividně bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, což je nejpřirozenější způsob pohybu. Nohy se pohybují paralelně. Při práci je pohyblivý a rychlý.

 

Osrstění plemene

Srst je bohatá, především psi mají bohatou hřívu. Krycí srst je dlouhá, rovná a hrubá. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Musí být podsada, která je měkká a hustá. Povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné, než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu. Kůže po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.

Kohoutková výška

Výška psa v kohoutku je 49 cm, u fen 44 cm. Tolerance ±3 cm.

VADY

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

  • psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ.
  • lehká hlava.
  • nedostatečný stop.
  • zavěšené uši.
  • ocas trvale nesen pod linií hřbetu.
  • přeúhlené nebo příliš strmě úhlené pánevní končetiny.
  • chybějící podsada.
  • ploše přiléhající srst.
  • kadeřavá krycí srst.
  • nejasná základní barva.

VYLUČUJÍCÍ VADY

  • agresivita nebo přílišná plachost.
  • podkus nebo předkus.
  • zalomený ocas.

 

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz