F.C.I. – Standard

č. 160 / 02. 04. 2001 / GB

ZEMĚ PŮVODU

Irsko

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU

13.03.2001

VYUŽITÍ

Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.

KLASIFIKACE F.C.I. Skupina

10. Skupina – Chrti

KLASIFIKACE F.C.I. Sekce

2. Hrubosrstí chrti

Pracovní zkouška

Ne

 

 

Všeobecně

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED

Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu.

Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes).

Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.

Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena. Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.

CELKOVÝ VZHLED

Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný, a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.

Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32″) až 86 cm (34″) u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.

CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT

„Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“

HLAVA

Hlava

Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.

Mozkovna

Ne příliš široká.

Tlama

Dlouhá a mírně zašpičatělá.

Zuby

Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný.

Oči

Tmavé.

Uši

Malé, složené do růžice jako u grejhunda.

KRK

poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.

TRUP

TRUP

Dlouhý, dobře klenutá žebra.

Hřbet

spíše delší než krátký.

Bedra

Mírně klenutá.

Záď

Velmi široká mezi kyčlemi

Hrudník

Velmi hluboký, středně široký, hruď široká.

Žebra

Dobře klenutá.

Břicho

Dobře vtažené.

OCAS

Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.

Končetiny

Plece

Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo.

Lokty

Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven.

Předloktí

Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.

Stehna

Dlouhá a svalnatá.

Kolena

Dobře zaúhlená.

Bérce

Dobře osvalené, dlouhé a silné.

Hlezna

Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.

TLAPY

Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté a sevřené. Drápy velmi silné a zahnuté.

CHODY / POHYB

Pohyb lehký a živý.

OSRSTĚNÍ

SRST

Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.

BARVA A ODZNAKY

Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.

Ostatní

Kohoutková výška

psi v průměru 81 cm do 86 cm.

Psi min. 79 cm

Feny min. 71 cm.

Hmotnost

Psi min. 54,5 kg

Feny min. 40,5 kg

VADY

Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.

  • Příliš lehká nebo příliš těžká hlava.
  • Příliš vystupující čelní kosti.
  • Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí.
  • Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení.
  • Příliš krátký trup.
  • Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet.
  • Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři.
  • Vytočené tlapy.
  • Rozevřené prsty.
  • Krátký krk; výrazný lalok.
  • Hrudník příliš úzký nebo příliš široký.
  • Ocas příliš zatočený.
  • Jiné zbarvení nosu než černé.
  • Jiné zbarvení pysků než černé.
  • Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz