Šiperka

Šiperka – popis plemene

Šiperka je ovčák malých rozměrů, ale velmi pevně stavěný. Má klínovitou hlavu s dobře vyvinutou lebkou a poměrně krátkou tlamou. Tělo je dobře vyvážené, krátké, poměrně široké a podsadité, ale končetiny mají jemnější kostru. Typická srst je hustá, rovná, tvořící límec, hřívu, zástěru a kalhotky, což dodává šiperce její skutečně jedinečný vzhled. Mezipohlavní rozdíly jsou výrazné. Její zřetelná morfologie, spolu s ovčáckými znaky a povahou a malou velikostí vysvětluje její velkou oblibu, přesahující hranice Belgie.

DŮLEŽITÉ POMĚRY

– kohoutková výška se rovná délce těla, pes je tedy kvadratický.

– hrudník dosahuje úrovně loktů.

– tlama je výrazněji kratší než polovina délky hlavy.

Šiperka je povahou je to výborný malý hlídací pes, výjimečný „alarm“, překypující vitalitou, rezervovaný k cizím lidem. Aktivní a pracovitý, čilý, neúnavný, vždy zaujatý okolním děním, má sklon chňapat, pokud se někdo přiblíží objektům, svěřeným mu k hlídání. Velmi jemný k dětem, vždy zvědavý, co se děje za zavřenými dveřmi či jinou překážkou, což vyjadřuje vysoko posazeným štěkotem, zježenou hřívou a srstí na krku. Je to všetečný pes, který rád loví krysy, krtky a jiné škůdce.

Hlava je vlčí, klínovitá, ale ne příliš dlouhá. Dostatečně široká, aby byla v harmonii s tělem. Nadočnicové a jařmové oblouky jsou středně klenuté. Přechod od mozkovny k čenichové partii je zřetelný, ale nesmí být příliš výrazný. Mozkovna je poměrně široké čelo, zužující se k očím, při pohledu z profilu mírně zaoblené. Horní linie mozkovny a tlamy jsou paralelní. Stop je vyjádřený, ale nikoliv přehnaně.

Nosní houba je malá, vždy černá. Tlama se zužuje k nosu, dobře utvářená, není příliš dlouhá, špička není kuželovitá. Délka odpovídá přibližně 40 procentům celkové délky hlavy. Linie tlamy paralelní. Pysky jsou černé, těsně přiléhající. Zuby jsou zdravé, dobře vsazené zuby. Nůžkový skus. Klešťový skus je tolerován. Úplný chrup podle zubního vzorce. Chybějící jeden nebo dva 1. třenové zuby (1 PM1 nebo 2 PM1) nebo 2. třenový zub (1 PM2) jsou tolerovány a 3. stoličky (M3) se neberou v úvahu.

Líce jsou suché, plynule přecházející v boky tlamy. Oči jsou tmavě hnědé, malé, mandlového tvaru, nejsou ani vpadlé ani vystupující. Pronikavý, živý a uličnický pohled, černě lemovaná oční víčka. Uši jsou vztyčené, velmi malé, špičaté, trojúhelníkové (pokud možno rovnoramenný trojúhelník), nasazené vysoko, ale ne příliš blízko u sebe, pevné a velmi pohyblivé. Krk je silný, mohutně osvalený a vypadající velmi objemně díky bohaté srsti límce. Středně dlouhý, dobře vsazený do plecí, v afektu nesený výše, s mírně zaoblenou horní linií.

Tvar trupu

Trup je krátký a široký, ve výsledku vypadá zavalitě, ale není příliš objemný či těžký. Ideálně kvadratický – délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba rovna kohoutkové výšce. Hřbetní linie zad a beder je rovná a pevná, často maličko stoupající od zádi ke kohoutku. Kohoutek je velmi vyjádřený, což je navíc zvýrazněno hřívou. Hřbet je krátký, rovný a silný. Bedra jsou krátká, široká a mohutná. Záď je krátká, široká a horizontální. Zadní část zádi, tj. přechod od zádi k zadní straně stehen, je příjemně zaoblená, což je tvar známý jako „morčecí“.

Hrudník hloubkou dosahuje k loktům, široký vpředu a za plecemi, mající tedy dobře klenutá žebra. V profilu hrudník vystupuje. Spodní linie hlubokého hrudníku od loktů harmonicky a jemně stoupá k břichu, které je středně vtažené, ani visící ani vychrtlé. Ocas je buď odstraněný, anebo nekupírovaný. Pak je dlouhý, u kořene široký, ke špičce se zužuje a dosahuje nejméně k hleznu. V klidu je svěšený, se špičkou maličko stočenou nahoru v úrovni hlezen. V pohybu může být ocas zvednutý, v linii hřbetu, ale nejlépe nikoliv výše. Nasazení ocasu nesmí rušit linii zádě, která musí přecházet do harmonického zakulacení stehen a připomínat záď morčete. Zatočený ocas je tolerován, ale ne žádoucí.

Postavení končetin

Končetiny jsou s jemnou kostrou, dobře postavené pod trupem. Hrudní končetiny jsou rovné při pohledu z kterékoliv strany, a zpředu jsou zcela paralelní. Jejich délka od země k lokti je rovna přibližně polovině kohoutkové výšky. Plece jsou dlouhé a šikmé, normální zaúhlení. Nadloktí má dlouhé a přiměřeně šikmé. Lokty jsou silné, nejsou vytočené dovnitř ani ven. Předloktí je rovné, poměrně široký postoj při pohledu zpředu. Kloub nadprstí je silný a nevystupující. Nadprstí je poměrně krátké, při pohledu zpředu pokračuje v linii předloktí, v profilu je nejvýše velmi slabě skloněné.

Přední tlapky jsou malé, kulaté a pevné (kočičí tlapky), s klenutými prsty, krátkými a silnými drápky, vždy černými. Pánevní končetiny musí být v postoji pod tělem a při pohledu zezadu zcela paralelní. Stehno je dlouhé, silně osvalené, díky kalhotkám vypadá ještě širší, než ve skutečnosti je. Koleno je zhruba v linii boku, normální zaúhlení. Bérec je zhruba stejně dlouhý jako stehno.

Hlezno má normální zaúhlení. Nadprstí je poměrně krátké, paspárky jsou nežádoucí. Zadní tlapky jsou stejné jako přední tlapky nebo o maličko delší. Pohyb je v klusu je pružný a pevný s přiměřeným předkrokem a dobrým posunem, hřbetní linie zůstává horizontální a končetiny se pohybují paralelně. Pohyb vpředu by měl harmonizovat s pohybem vzadu a lokty se nesmějí vytáčet ven. Ve vyšší rychlosti končetiny konvergují. Kůže je těsně přiléhající po celém těle.