Podhalaňský ovčák, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 252 / 14.07.1997 / GB
ZEMĚ PŮVODU	Polsko
KATEGORIE	Psí plemena
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	08.06.1988
VYUŽITÍ	Ovčácký a hlídací pes. Jeho obdivuhodné chování a krásný vzhled jej činí i dobrým společenským psem
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	1. Skupina – Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Ovčáčtí psi
Pracovní zkouška	Ne

Podhalaňský ovčák je Polské národní plemeno. První zmínky jsou již v 5. století a k jeho podobě přispělo křížení s maďarským kuvaszem. Samotné plemeno bylo formováno až v 17.století. Toto psí plemeno je čistě bílé, s dlouhou hustou srstí. Podhalaňský ovčák byl využíván k ochraně dobytka a majetku. Díky změně chovu dobytka ve střední evropě není plemeno příliš využíváno a tak se s ním setkáme spíše jako s domácím mazlíčkem.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Podhalaňský ovčák – popis plemene

Podhalaňský ovčák má silnou a kompaktní stavbu těla, která ukazuje na odolnost a pohyblivost. Tvar těla má obdélníkový rámec, délka těla psů je maličko menší než délka těla fen. Povahou je klidný, inteligentní, pozorný. Hlava je suchá, proporčně odpovídající tělu, v pohybu i v postoji nesena středně vysoko. Lebka je při pohledu z profilu mírně zaoblená (konvexní), čelní rýha je mělká. Stop je jasně vyznačený, ale bez ostrého přechodu.

Nosní houba je černá, středně velká, s široce otevřenými nozdrami. Tlama je silná, postupně se zužující; její délka je trochu větší nebo rovna délce mozkovny. Nosní hřbet široký. Pysky jsou žádoucí jsou suché a dobře přiléhající pysky; jejich okraje mají být tmavé. Zuby jsou silné a pravidelné. Nůžkový skus, přijatelný je i klešťový skus. Oči jsou středně velké, s výrazem, posazené mírně šikmo. Duhovka je tmavě hnědá. Okraje očních víček jsou tmavé.

Uši jsou nasazené ve výšce vnějšího koutku oka nebo maličko výše. Středně dlouhé, poměrně silné, trojúhelníkové, dobře osrstěné. Přední okraj ucha se lehce dotýká hlavy. Boltec je pohyblivý. Krk je střední délky, svalnatý, bez laloku, s hustou hřívou. Horní linie krku je výše než hřbetní linie.

Tvar trupu

Trup je dlouhý a mohutný, kohoutek jasně vyznačený a široký. Hřbet je rovný, široký. Bedra jsou široká, dobře spojená. Záď je šikmá, mírně spáditá, hrudník hluboký. Žebra jsou šikmá, poměrně plochá. Břicho je mírně vtažené, ocas nasazený nepříliš vysoko, nesený pod úrovní hřbetní linie, v afektu nesený nad hřbetní linií, ale ne stočený. Svěšený dosahuje k hleznům. Špička ocasu může být maličko stočená.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou svalnaté, s dostatečnou kostrou, ale ne příliš těžké. Při pohledu zpředu rovné a paralelní. Ramenní lopatka je mírně šikmá a dobře přiléhající k trupu. Nadprstí je směřující mírně šikmo vpřed. Přední tlapky jsou kompaktní a oválné, poměrně velké, se srstí mezi prsty. Polštářky silné, tvrdé a tmavé. Drápky silné, tupé a tmavé. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu vertikální, při pohledu ze strany mírně postavené vzad, přiměřeně zaúhlené.

Hlezno je při pohledu ze strany vertikální, zadní tlapky jsou jako přední tlapky.

Osrstění plemene

Srst má na hlavě, tlamě, přední části hrudních končetin a na pánevních končetinách od hlezen dolů je srst krátká a hustá. Krk a trup jsou pokryty dlouhou, hustou, rovnou nebo mírně vlnitou srstí, na omak tvrdou. Bohatá podsada. Na krku bohatý límec, stehna jsou pokryta bohatou dlouhou srstí, osrstění ocasu je také bohaté, vytvářející praporec. Barva je jednolitá bílá. Malé krémově zbarvené skvrny jsou nežádoucí.