Katalánský ovčák, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 87 / 13. 09. 2004/ GB
ZEMĚ PŮVODU	Španělsko, Katalánsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	26.05.1982
KATEGORIE	Psí plemena
VYUŽITÍ	Pastevectví
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	1. Skupina – Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Ovčáčtí psi
Pracovní zkouška	Ne

Katalánský ovčák je psí plemeno pyrenejského psa používané především pro pastevectví. Podstata tohoto plemene se projeví při vedení stáda, tento pes nejenže poslouchá svého ovčáka, ale v řadě případů je schopen projevit vlastní iniciativu a řídit stádo s obdivuhodnou lehkostí tak, že se žádné zvíře neoddělí od ostatních. Díky jeho vynikající statečnosti a odvaze ho lze využívat také jako skvělého hlídače. Vzhledem ke své velikosti, krásné srsti, inteligenci a ohromné věrnosti ke svému pánovi dokáže být vynikajícím společenským psem.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Katalánský ovčák – popis plemene

Katalánský ovčák pochází z katalánské části Pyrenejí, rozšířil se do celé pastevecké oblasti Katalánska. Celkově je to pes střední velikosti dobře vyvážených úměrných proporcí, s krásnou srstí. Délka poněkud přesahuje výšku – zhruba v poměru 9 ku 8. je to velmi vyrovnaný pes, aktivní a inteligentní, s ušlechtilým výrazem, otužilé a příjemné povahy, skutečně oddaný svému ovčákovi a obětavě pracující se svěřeným stádem, které hlídá před cizími, a proto bývá někdy nepřístupný. Je velmi otužilý, odolný vůči horku, chladu i všem klimatickým změnám. K tomu, aby pracoval i za extrémních podmínek, mu stačí i skromné krmení.

Silná hlava, lehce konvexní a široká v základně, aniž by působila těžce, dobrých proporcí vzhledem ke zbytku těla. Proporce mozkovny k tlamě je 4 ku 3. Délka mozkovny poněkud přesahuje šířku, s jasně vyznačenou čelní rýhou v první třetině; tato rýha směrem k týlnímu hrbolu postupně zaniká. Týlní hrbol výrazný. Horní linie profilu mozkovny je mírně klenutá a v krátkém úseku střední části může být až zploštělá. Čelní oblouk dobře vyvinutý co do délky i do šířky. Nadočnicové oblouky dobře vyznačené.

Stop je dobře viditelný, ne však příliš zdůrazněný. Nosní houba je rovná, ve správném poměru s hlavou, musí být černá. Tlama je rovná, spíše kratší, tvaru komolého jehlanu se zaoblenými hranami. Pysky jsou spíše silné, krátké, odděleny téměř rovnými liniemi, dolní pysk nevisí, pysky jsou intenzivně černě pigmentovány; černě pigmentované je i patro. Zuby jsou silné, dobré velikosti, bílé a zdravé. Nůžkový skus. U pracujících psů jsou povoleny otupené špičáky.

Oči jsou široce otevřené, výrazné oči, pozorný, inteligentní pohled; oči jsou kulaté, tmavě jantarové, s černě lemovanými očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru, jemné, špičaté. Chrupavka uší je měkká a není silná. Visící uši jsou neseny těsně přiléhající k hlavě. Poměr šířky k délce ucha je 8 ku 10. Kryté jsou dlouhou hedvábnou srstí končící pohyblivými třásněmi. U pracovně nasazených psů jsou přijatelné kupírované uši.

Krk je mohutný, silný, osvalený, spíše krátký, ale v dobrém poměru k tělu tak, aby byl pohyblivý. Dobře vsazen do ramen.

Tvar trupu

Trup je poněkud prodlouženého formátu, silný, svalnatý, budící dojem síly a obratnosti. Kohoutek je dobře viditelný. Horní linie hřbetu je rovná, ne sedlovitě pronesená, mírně vyvýšená záď, která však musí být za všech okolností na úrovni kohoutku nebo mírně nižší. Vzhledem k bohaté srsti a podsadě na zádi může být tato výška psa v zádi zdánlivě na první pohled vyšší než výška psa v kohoutku.

Záď je robustní, osvalená, mírně skloněná. Hrudník je široký, dobře vyvinutý, dosahující až na úroveň loktů. Žebra klenutá, nejsou plochá, hrudník je prostorný a dovoluje psovi podávat dobré pracovní výkony. Břicho lehce vtažené, s krátkými, ale silnými a dobře vyznačenými slabinami. Ocas je spíše nízko nasazen, může být dlouhý a přesahovat hlezna, nebo krátký – kratší než 10 cm. Existují také bezocasí jedinci a u pracovně využívaných psů je povoleno kupírování ocasu. V klidu ocas volně visí. V dolní části tvoří háček. Ocas nesen ve tvaru šavle je rovněž přípustný. V akci je ocas vesele zvednutý, ale není zatočený nad hřbet. Je bohatě pokrytý dlouhou a poněkud zvlněnou srstí.

Postavení končetin

Katalánský ovčák má hrudní končetiny jsou krátké, suché, rovné, svisle postavené a rovnoběžné při pohledu zepředu a z profilu. Vzdálenost loktu od kohoutku zhruba odpovídá vzdálenosti loktu od země. Plece jsou svalnaté, silné, mírně skloněné. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí je zhruba 110°.

Nadloktí je silné, svalnaté, s rovnoběžně postavenými lokty, které nejsou vytočené ani vbočené a těsně přiléhají k tělu. Úhel mezi pažní kostí a předloktím zhruba 135°. Předloktí je svislé, silné, vhodné k práci. Zápěstí a přední nadprstí je stejně svislé jako předloktí, spíše krátké.

Tlapy jsou oválné, polštářky černé a tvrdé, kůže mezi prsty dobře viditelná a dobře pokrytá srstí, drápy černé a silné. Pánevní končetiny jsou silné, svalnaté, svislé, budící dojem síly a obratnosti. Stehna jsou dlouhá, široká a svalnatá, se silnými kostmi. Úhel mezi pánví a stehenní kostí je zhruba 115°.

Katalánský ovčák má úhel mezi stehenní a lýtkovou kostí je zhruba 120°. Běhy mají silné kosti a svaly. Hlezna musí být nízko posazená, rovnoběžná a svislá. Úhel hlezen je zhruba 140°. Zadní nadprstí (metatarsus) je poměrně krátké, silné a svisle postavené. Tlapy odpovídají tlapám hrudních končetin s nízko nasazenými dvojitými paspárky. Tyto paspárky jsou srostlé a spojeny meziprstovou kůží s prvním prstem. Pohyb je pružný, typický pro ovčáky. Pes se rozeběhne cvalem jen ve velkých prostorách, ale v kruhu je pro něj typickým krokem krátký klus charakteristický pro všechny psy s paspárky.

Kůže je dosti silná, těsně přiléhající a suchá po celém těle i na hlavě. Dobře pigmentovaná.

Osrstění plemene

Srst je dlouhá, hladce přiléhající nebo velmi lehce zvlněná, drsná s bohatou podsadou po celé zadní třetině těla. Na hlavě je patrný vous a knír, čupřina a výrazné obočí, které však nebrání volnému výhledu psa. Ocas je dobře osrstěný stejně jako končetiny. Během línání lze pozorovat typický jev: probíhá ve dvou fázích. Nejdříve začíná línat přední část těla psa, takže pes budí dojem, že jde o jedince složeného ze dvou polovin s různými druhy srsti, poté začne línat zadní část těla psa a vše se opět sjednotí.

Barva srsti – viděno z odstupu se pes zdá být jednobarevný a s lehce světlejšími odstíny na končetinách. Při bližším pohledu je patrné, že barva srsti je tvořena směsí chlupů různých odstínů: žluté, hnědé, víceméně načervenalé, šedé, černé a bílé. Základní barvy odvozené z této směsi jsou:

Plavá ve světlých odstínech, středně tmavá nebo tmavá.
Písková s chlupy zbarvenými hnědě, plavě, bíle a černě, také ve světlých, středně tmavých nebo tmavých odstínech.
Šedá tvořená bílou, šedou a černou s odstíny od stříbřitě šedé až po černošedou. Je-li černá převládající a je jednoduše kombinovaná s bílou, vypadá jako černá srst pokrytá námrazou. Existují také psi se směsí černé, plavé a načervenalé, která může dominovat u některých částí těla a budí dojem černého zbarvení s tříslovou.

Bílé a černé skvrny nejsou dovoleny. V některých případech se může objevit několik málo bílých chlupů v podobě hvězdy na hrudníku (to se toleruje) nebo na horní části prstů, ale v takovém případě nesmí být bílá na prstech provázena bílými drápy.

Výška psa v kohoutku

Výška psa v kohoutku je od 47 do 55 cm u psů, od 45 do 53 cm u fen.

Vady

Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, která bude penalizována podle stupně její závažnosti.

HRUBÉ VADY

Plochá hlava nebo bez čelní rýhy.
Růžovité nebo špatně nasazené uši. Chrupavka uší silná, dlouhá nebo odstávající či vzpřímená.
Světlé oči.
Chybějící 2 premoláry.
Mírný předkus.
Sedlovitě pronesený hřbet.
Končetiny nebo tlapy vytočené /vybočené/.
Několik bílých drápů.
Paspárky prázdné /bez vnitřní kosti/ nebo jednoduchý paspárek.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY

Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Chybějící pigmentace pysků, nosu, očních víček a patra.
Hnědý nos.
Modré oči.
Bílé skvrny.
Chybění více než 2 premolárů nebo jakýchkoliv dvou zubů.
Ocas stočen na bedrech.
Chybění paspárků nebo kůže mezi prsty.
Všechny drápy bílé.
Více než 3 cm nad limit nebo pod limit velikosti.
Hlava jako u pyrenejského ovčáka nebo briarda.
Předkus nebo podkus.

Je-li kvalita psů stejná, dává se přednost psům bez poškození (uši, ocas nebo špičáky z pracovních důvodů). Odmítají se psi, kteří mají podobná poškození, ačkoliv nepracují se stádem. Dobře pigmentované odstíny barev jsou žádoucí, a proto jsou lépe hodnoceny.

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz