Se čtyřnohými chlupáči nejsou jen radosti, ale někdy i starosti a to nejen z důvodu zdravotních potíží, ale i v případě psí psychiky.

Pes patří do skupiny šelem psovitých, které žijí v přirozených smečkách, v nichž si vytvářejí sociální vazby. Stejně tomu tak je i v případě, že žijí s člověkem. Pokud je pes sám doma, může se u něj projevit porucha zvaná separační úzkost. Jedná se o stresovou reakci, kterou vyvolá negativní podnět, v tomto případě samota, která vyvolává strach, úzkost a nejistotu. Je to patologický strach – fóbie a jedná se o nejčastější problém, který trápí nejen psy, ale i jejich páníčky.

[dogslife_add_seznam_add zoneid="248447" width="480" height="480" mobile="yes"]

Výskyt

Nejčastěji se objevuje u psů, s nimiž nebylo zacházeno dobře nebo u nich byla zanedbaná socializace. Může se však objevovat u jedinců, kteří se ocitli v novém domově, z něhož odchází někdo, na koho jsou fixováni, u jedinců, kteří zůstali sami během nějaké traumatické události (požár, zemětřesení) nebo u zvířat těžce nemocných. Další rizikovou skupinou jsou psi nalezení, či odebraní majiteli pro týrání. K novému majiteli pak přilnou velice silně, neboť pro ně znamená záruku bezpečí.

Problémem jsou i psi, kteří žijí se starším majitelem, který je opouští jen na krátký čas.

Separační úzkost se může objevit i v případě, že se majitel po delší dobu nemůže o psa postarat a ten musí pobývat v neznámém prostředí, například v psím hotelu nebo podobném zařízení.

Projevy separační úzkosti

Mezi velmi časté projevy patří ničení vybavení bytu, nadměrné štěkání či další druhy hlasových projevů, znečišťování bytu exkrementy. Objevovat se může i nervozita a třes, rozšířené zornice, neklidná chůze, vyšší plynatost, nadměrné drbání a olizování, snaha o překonání dveří či oken a ničení takovýchto překážek, zalézání do tmavých koutů, v případě venkovního pobytu pobíhání po zahradě či kotci.

Pes, u nějž se objevuje separační úzkost, má opravdu strach a trpí. Hrozí i onemocnění a v některých případech i smrt.

Řešení

V žádném případě není na místě psa trestat. Nastává tak efekt opačný a projevy úzkosti se ještě zhorší. Prevencí je postupné navykání na samostatnost v přítomnosti majitele a později na samotu bez přítomnosti majitele.

Při odchodu a příchodu domů je potřeba omezit loučení a vítání. U štěňat je s nácvikem potřeba začínat opatrně a pomalu. Pokud má zůstat o samotě, je vhodné, aby mělo k dispozici alespoň pach majitele.

Se psem, který trpí separační úzkostí, je potřeba poctivě pracovat a pomoci v tomto případě mohou zkušení kynologové – behavioristé, kteří mají v tomto oboru celou řadu zkušeností.

Na trhu existuje také cela řada přírodních prostředků na zklidnění psa– pasty, tablety, obojky či difuséry. Každý funguje na jiné bázi účinných látek a mohl by pomoci psa zklidnit.

[seznam_libisemi_shortcode]

Autor: Jiří Tobiáš | Foto: unsplash.com |

[dogslife_add_seznam_add zoneid="248456" width="480" height="480" mobile="yes"]

Pin It on Pinterest