Vady skusu u psů

I naše psí mazlíky mohou trápit potíže se zuby. Kromě nejrůznějších onemocnění se lze setkat i s vadami skusu. V některých případech se jedná pouze o estetický problém, jindy jde o závažnější záležitost doprovázenou bolestmi, která nutně vyžaduje zákrok veterináře.

Jak by měly psí zuby vypadat

Dospělý pes má obvykle 42 zubů – 12 řezáků, 4 špičáky, 16 zubů třenových a 10 stoliček. Štěně se samozřejmě rodí bez zubů. První se mu začnou prořezávat kolem druhého týdne života. Ve dvou měsících by mělo mít kompletní mléčný chrup, který čítá 28 zubů. Skusem rozumíme vzájemné postavení horní a dolní čelisti. U většiny plemen se za normální považuje takzvaný nůžkový skus. To znamená, že horní řezáky jsou při zavřené tlamě mírně před těmi spodními.

Každý majitel psa by měl zuby, a tím pádem i skus svého hafana kontrolovat. V případě nestandardního skusu se někdy jedná jen o zanedbatelnou „vadu na kráse“. Pokud jste ovšem psím chovatelem, vězte, že taková vada může pejska vyloučit z chovu. V úvahu je však potřeba brát i zdravotní hledisko, protože špatné postavení čelistí může způsobit i potenciální škody.

Vady skusu

Vady skusu se odborně nazývají malokluze. Týkají se jak mléčných zubů, tak stálého chrupu. Některé jsou vrozené, neboli dědičné, jiné jsou naopak získané (způsobené například úrazem).

Vady skusu se obecně dělí do čtyř tříd:

• První třída představuje stav, kdy jeden nebo více zubů vybočuje z řady. Většinou nejde o genetickou záležitost. Příčinou je buď úraz, nebo problém s výměnou mléčných zubů. Mléčný zub v tomto případě zavčasu nevypadne a vytlačuje rostoucí druhý zub z jeho správné pozice. Tento stav postihuje především menší plemena, jako je jorkširský teriér, krysařík nebo čivava. K výměně mléčného chrupu za trvalý dochází zhruba mezi 3. a 7. měsícem věku psa. V tomto období by měli majitelé chrup obzvlášť poctivě kontrolovat. Jestliže mléčné zuby nechtějí vypadnout a na jejich místo už se derou ty trvalé, je lepší navštívit veterináře a nechat první zuby vytrhnout.
• Druhá třída představuje takzvaný podkus. V tomto případě je spodní čelist kratší než horní čelist. Tato vada je dědičná a zvířata, která jí trpí, by měla být vyřazena z dalšího chovu. Spodní špičáky mohou navíc zraňovat tvrdé patro a způsobovat tak chronickou bolest. Tady je potom zásah veterináře nezbytný.
• Třetí třída se nazývá předkus. V tomto případě je horní čelist kratší a spodní naopak delší. Zatímco u některých plemen se jedná o vrozenou vadu, u jiných je tento stav normální a žádoucí. Psí plemena, u nichž patří předkus ke standardu, jsou například buldok, mops nebo boxer. Ani tento stav se však nemusí obejít bez problémů. Může docházet ke zraňování pysků nebo dásní, případně k tření zubů o sebe – vždy záleží na míře zkrácení čelisti. Zuby mohou být také různě vytočené a náchylnější k tvorbě zubního plaku a s ním spojených dalších obtíží, které mohou vést až k paradentóze.
• Čtvrtá třída představuje stav, při němž je viditelně křivá čelist – ať dolní nebo horní. Délka levé a pravé strany čelisti se zkrátka liší. Může jít o důsledek úrazu, ale rovněž o genetickou záležitost.

Problém mohou vyřešit psí rovnátka

Veterinární medicína jde stále dopředu a nejinak tomu je i v péči o psí zuby. A tak existuje i obor veterinární ortodoncie, kde už mohou lékaři pomocí nejrůznějších aparátů chrup psů srovnat. Jedná se vlastně o rovnátka, velmi podobná těm lidským. K této praxi se většinou přistupuje ve chvíli, kdy špatný skus způsobuje psovi zdravotní obtíže. Jedná-li se jen o estetiku, není obvykle potřeba křivé zuby řešit. Jistě máte vašeho psího parťáka rádi takového, jaký je, i když to není zrovna psí model sbírající ceny na soutěžích.