Proč se pes honí za svým ocasem

Psí chování je občas zvláštní a plné podivnůstek, kterým tak docela nerozumíme. Jedním z těchto manýrů je i situace, kdy se pes honí za svým ocasem ve snaze ho ulovit. Na první pohled to vypadá nevinně a legračně. Přesto může mít toto chování celou řadu příčin, z nichž některé jsou vážnější než jiné.

Zábava vhodná pro štěňata

Pokud se za svým ocasem točí a honí malé štěně, většinou se nejedná o nic jiného než o prostou zábavu. Štěňata jsou aktivní a plná energie, kterou je potřeba nějak vybít. Tahle nevšední kratochvíle je s přibývajícím věkem obvykle přejde. Jestliže se však za vlastním ocasem honí dospělý pes, je potřeba zbystřit. Tu a tam se samozřejmě nejedná o nic závažného. Pokud ale pes toto chování opakuje podezřele často a věnuje se mu dlouho, buďte na pozoru a pátrejte po příčině.

Když se pes nudí…

Dospělý pes honící se za svým ocasem může touto činností zahánět nudu. To by se ale stávat nemělo, pokud se mu dostatečně věnujete. Jakmile je ovšem zavřený většinu dne sám doma a večer a ráno mu dopřejete jen krátkou procházku na nutné vyvenčení, je problém na světě. Pes se snaží zabavit a zbavit se frustrace po svém.

V takovém případě se zamyslete se nad tím, jak psovi nabídnout smysluplnější možnosti vyžití. Určitě mu věnujte co nejvíc času, vymýšlejte nové aktivity nebo zkuste psí sporty. Když jste v práci, připravte mu neokoukané hračky nebo hlavolamy. Můžete se také domluvit s někým, kdo bude moct během dne za vaším hafanem zajít a trochu mu čas samoty zpestřit.

Honění za ocasem u psa v tomto případě rozhodně nepodporujte, spíš naopak. Jakmile se k této činnosti uchýlí, snažte se jej z ní vytrhnout. Použijte hlasitý zvuk – tleskněte, zachřestěte něčím hlasitým a podobně. Vzápětí nabídněte zvířeti nějakou lepší činnost – pusťte se do společné hry nebo mu dejte hračku.

Pozor na kompulzivní poruchu u psů

V některých případech se může z honění vlastního ocasu vyvinout u psa až kompulzivní porucha. Pes se tímto způsobem uklidňuje v době úzkosti, frustrace či strachu. Ty mohou pramenit z dřívějšího týrání, strádání, nejrůznějších traumat nebo zranění. Příčinou může být také separační úzkost, která souvisí s výše zmíněnou osamělostí, kdy páníček nechává zvíře dlouhou dobu samotné.

Pokud máte podezření, že si pes honěním ocasu kompenzuje nějaké nepohodlí nebo stres, je nutné pátrat po příčině a následně ji odstranit. U separační úzkosti je například potřeba, aby se pes naučil přivyknout si na samotu. Zvládat by měl odchody majitele jako něco samozřejmého a měl dostatek vyžití v době jeho nepřítomnosti. V závažnějších případech je dobré poradit se o problému s odborníkem.

Problém s análními žlázkami

Důvodem psího točení dokolečka a snahy chytit vlastní ocas může být i poměrně běžné onemocnění – zánět análních žlázek. Ty se mohou psovi ucpat a způsobovat mu bolest a nepohodlí. Pes potom reaguje různě – kromě honění ocasu se bude na zadku nejspíš škrábat a okusovat, případně jej tahat po zemi. Žlázky je potřeba odborně vyčistit, takže neváhejte a navštivte veterináře.

Strašák jménem epilepsie

Honění za ocasem může být také jedním z příznaků epilepsie, což je neurologické onemocnění, které postihuje psy všech plemen. Je bohužel neléčitelné, takže zvíře musí být celý život pod dohledem veterinárního lékaře a užívat předepsané léky. Pokud si tedy všimnete, že se váš čtyřnohý mazlík přehnaně často točí dokolečka a snaží se chytit vlastní ocas, i když to nikdy v dospělosti nedělal, nepodceňujte to. Navštivte zvěrolékaře, který vám pomůže najít příčinu a pracovat na jejím vyřešení.