Proč pes zahrabává kosti

To, že si snad každý pes zahrabává kosti, víme všichni. A nemusí to být samozřejmě jen kosti. K nelibosti svých páníčků mohou stejným způsobem nakládat prakticky s jakoukoli věcí, která jim přijde pod čumák – ať už je to jejich hračka nebo oblečení, které ukradli z prádelní šňůry. Proč to ale dělají? A dá se tomuto zvyku nějak zabránit?

Instinkty staré tisíce let

Pes patří k jedněm z nejstarších domestikovaných zvířat. Provází člověka už neuvěřitelných 14 tisíc let. Přesto byl kdysi divokým vlkem, který se musel postarat sám o sebe, jen za pomoci svých vlčích druhů. Společně lovili a museli přitom myslet i „na zítřek“. Období hojnosti totiž často střídala doba hladu. Proto se divocí předci dnešních psů naučili schovávat si potravu na později.

Zahrabat kosti do hlíny se ukázalo jako ta nejlepší strategie a to hned z několika důvodů. Předně nehrozilo, že jim kost odnese nějaké jiné hladové zvíře. V hlíně na ni navíc nemohly mouchy. A pokud na ní zbylo nějaké maso, mohlo by se v horku snadno zkazit. Zahrabané v půdě bylo proti slunečním paprskům dokonale chráněné – jednalo se vlastně o takovou improvizovanou ledničku, zvlášť v chladnějších oblastech.

Jakmile měla zvířata hlad, mohla se jednoduše k zahrabaným „pokladům“ vrátit. Nepředstavujme si to ale tak, že si vlci či psi místa svých úkrytů pamatují. Mnohem pravděpodobněji se orientují podle čichu, který mají obzvlášť dobře vyvinutý.

Nabídněte psovi jinou zábavu

Dneska už mají psi svoji misku, kam jim ochotný majitel dává denně ty nejvybranější dobrůtky. Přesto u mnohých hafanů stále přežívá potřeba zahrabávat si věci „na horší časy“. Pudy jsou zkrátka silné a ani po tisíci letech neslábnou. U některých psů se navíc jedná o skvělou zábavu, kterou si rádi krátí volnou chvíli, zvlášť když jsou sami. Nacházet ovšem v záhoncích se zeleninou zahrabané kosti a jiné psí „poklady“ není to, co by si většina z nás přála. Dá se tedy tato psí kratochvíle nějak eliminovat?

Pro začátek zkuste vašemu mazlíkovi sebrat většinu věcí, které rád zahrabává. Minimálně v době, kdy je sám by je neměl mít k dispozici. Kost mu nechte jen jednu. Stejně tak mu bude stačit jen jedna hračka. Můžete ji pravidelně obměňovat za jinou, aby se zvíře nenudilo.

Zkuste ale psovi nabídnout i nějakou jinou zábavu, která ho k zahrabávání nebude svádět. Když jste s ním, měla by to být samozřejmost – dlouhé vycházky, psí sporty, zkrátka cokoli, kde se vydovádí, aniž by vám likvidoval zahradu. Pokud na vás pes čeká, než přijdete z práce, můžete mu pořídit třeba větší psí hlavolamy, které není tak snadné ukrýt v zemi. Tak či tak počítejte s tím, že váš pes občas něco zahrabe. Vždycky je ale lepší, když je to jen jedna věc, než když najdete po příchodu domů rozrytou celou zahradu.

Nejlépe hrabou teriéři

A která plemena jsou zahrabáváním věcí pověstná? Tuto činnost si samozřejmě může oblíbit kterýkoli hafan, nicméně teriéři jsou v ní mistry. Dokonce ji mají zakódovanou ve svém jméně. Slovo teriér totiž pochází z latinského „terra“ čili „země“. Dalšími úspěšnými „hrabáči“ jsou některá severská plemena. Instinkt těmto psům velí vyhrabávat ve sněhu (a v případě jeho absence v hlíně) díry. Tam se totiž schovávali před nepřízní počasí v podobě drsného severského větru.