plemenný standard

Pes doprovází člověka již tisíce let. Během tohoto soužití se změnil z divokého vlka v domestikovanou šlemu, která byla postupně vyšlechtěna v obrovské množství plemen. Ta se od sebe mnohdy velmi výrazně liší – ať už velikostí, barvou, typem srsti nebo povahou. Mezinárodní kynologická federace v současnosti uznává více než tři sta plemen. A tak logicky přichází dilema, jak je od sebe rozpoznat. Dá se o každém štěněti říct, zda je či není správným zástupcem svojí rasy? Odpověď je ano. Slouží k tomu právě standard plemene.

Plemenná kniha psů

Plemennému standardu podléhá každé uznané psí plemeno. Jedná se o oficiální směrnici, která popisuje, jak má ideální příslušník plemene vypadatjaké má mít charakterové vlastnosti. Je to tedy určitý model, který slouží chovatelům za vzor. Nejde samozřejmě jen o rozlišení jednoho plemene od druhého (každý poznáme retrívra od jezevčíka), ale i o hodnocení a srovnávání jedinců v rámci jedné rasy. Toho využívají především rozhodčí na různých výstavách a soutěžích.

Popis do nejmenších podrobností

Standard plemene je obvykle popsán velmi detailně. Dozvíme se z něj nejen základní proporce, ale i to, jak má konkrétně vypadat každá část těla, doslova od hlavy až po ocas. Například u německého ovčáka si můžeme přečíst, že musí mít „středně veliké uši, nesené vzpřímeně a směřující stejným směrem“, „přiměřeně široký hrudník“ nebo „ocas nesen svěšený v mírném oblouku“.

Pro laika se možná jedná o zbytečně podrobné informace, pro profesionální chovatele jsou ale zásadní. Podle nich vybírají psy do chovu a vy si po pořízení nového štěněte můžete být jistí, že vám z něj vyroste právě takový pes, jakého jste si zakoupili. Proto se rozhodně vyplatí zavítat pro nového zvířecího kamaráda do dobré chovatelské stanice. Pokud zvolíte bezpapírové štěně, mohli byste se snadno napálit. Prostřednictvím pochybných inzerátů totiž štěňata často nabízejí nepoctiví prodejci, kteří o standardu plemene nejspíš nikdy neslyšeli. Ze štěněte vám pak může vyrůst vzhledově i povahově úplně jiný pes, než o jakém jste snili.

Odchylky v oficiálním chovu

Člověk si může vymyslet tisíce směrnic, ale matka příroda je občas vrtkavá, a tak se může stát, že i dobře vybraným psím rodičům se narodí štěně nestandardní. Takové štěně pak musí být vyřazeno z případného dalšího chovu. Odchylky a takzvané vylučující vady jsou koneckonců rovněž popsané ve standardu každého plemene. Pokud zůstaneme u příkladu německého ovčáka, dozvíme se třeba, že vyloučení musí být „psi přerostlí nebo nedorostli více než o 1 cm“ nebo taky „psi slabí povahou, kousaví a slabých nervů“.

A co s takovými štěňátky, která z nějakých důvodů neprošla přes přísnou směrnici? Takové zvíře obvykle dostane do průkazu původu poznámku „nestandardní“, a jak už bylo řečeno výše, nesmí být uchovněno. Prodává se většinou se slevou, takzvaně „na mazlíčka“. Pokud tedy neplánujete chov ani prestižní soutěže a nějaká drobná odchylka ve vzhledu nebo povaze vám nevadí, může pro vás být i takový pejsek skvělým parťákem.

I standard podléhá trendům

Na první pohled se může zdát, že díky plemennému standardu se jednotlivé rasy psů v čase nijak neproměňují. Není tomu tak. Za poslední desetiletí se vzhled spousty plemen proměnil – u některých jen neznatelně, u jiných radikálně. I v dobře napsaných směrnicích lze najít mezery, nebo místa, která si může chovatel vyložit volněji. A pak přichází ke slovu móda. Obliba plemen s krátkými čumáky například způsobila, že se chovatelé snažili tento znak co nejvíc posílit. Po malých krůčcích se tak tento rys posouval až do extrémů. Bohužel to psům způsobilo značné zdravotní potíže. Proto se v současné době volá po zodpovědnějším přístupu, kdy nebudeme psy přešlechťovat pouze z našich malicherných důvodů.

Autor: Ilona Dobrovolná | Foto: unsplash.com |

Pin It on Pinterest