Existuje nespočet psích plemen různých barev, velikostí i povah. K jejich vyšlechtění docházelo na celém světě a Česká republika samozřejmě není výjimkou. V současné době se můžeme pyšnit sedmi takzvanými národními plemeny. Pojďme si je představit.
Český fousek
Oficiální historie tohoto středně velkého hrubosrstého ohaře se píše od 19. století, kdy vznikl jeho první chovatelský klub. Zmínky o podobných psech však nacházíme mnohem dřív. Pravděpodobně se proháněli po českých lesích už za vlády Karla IV. Tohoto činorodého psa by si měli pořídit především aktivní a sportovně založení lidé. Český fousek je pes lovecký, proto miluje pohyb, hry a aportování. Mezi českými plemeny patří mezi oblíbence také díky své mírné a přátelské povaze.
Český horský pes
Český horský pes je oproti fouskovi plemeno mladé – začal se šlechtit až v 70. letech minulého století a oficiálního uznání se dočkal v roce 1984. Předky tohoto velkého a silného chlupáče jsou slovenský čuvač a kanadský saňový pes. Z toho plyne i jeho zaměření – je to pes do drsných horských podmínek. Využívá se jako sportovní i pracovní plemeno. Páníček by mu měl poskytnout dostatek aktivního vyžití. Do bytu se tento obr opravdu nehodí. Šťastnější bude v domě s velkou zahradou. Může z něj být vynikající pastevec, hlídač, a dokonce i psí záchranář.
Český strakatý pes
Český strakatý pes je společenské středně velké plemeno vyniká svojí nekonfliktní a mírnou povahou. Dříve se nazývalo Horákův laboratorní pes a jeho jméno poukazuje na jeho původní, poněkud nešťastný účel. Českého strakáče totiž vyšlechtil kynolog František Horák jako psa pro laboratorní pokusy, v 50. letech minulého století běžné. Roztomilý tříbarevný pes je sice dosud neuznaný FCI, přesto si získal srdce nejednoho pejskaře. Je totiž přátelský, ale i aktivní, má rád lidi a dobře se snáší s jinými zvířaty.
Český teriér
I o českého teriéra se zasloužil František Horák. Stalo se tak v roce 1948. Na oficiální uznání si však musel počkat dalších patnáct let. Předky tohoto malého pejska jsou teriéři z britských ostrovů, na rozdíl od nich je však mírnější povahy. Je inteligentní a hravý, vynikající rodinný společník, který se pro svou velikost hodí i do bytu. Srst teriérů je potřeba pravidelně zastřihávat – delší se nechává pouze na břiše, packách a na čumáku – to dodává pejskovi jeho charakteristický vzhled.
Chodský pes
Chodský pes patří mezi nejstarší česká plemena. Zmínky o něm najdeme už ve 13. století. Tehdy tito odolní a houževnatí psi provázeli chodské strážce hranic i pastevce. Ve svých dílech se o nich zmiňuje Jindřich Šimon Baar i Alois Jirásek a jejich vyobrazení můžete najít na kresbách Mikoláše Alše. Chodský pes je středně velké pracovní ovčácké plemeno. Má dlouhou černou srst s hnědými znaky. Dnes se využívá především ke sportovním disciplínám nebo třeba k záchranářskému výcviku. Je také vynikajícím hlídačem.
Pražský krysařík
Nejstarší národní plemeno představuje drobek jménem pražský krysařík. Přestože je známý již od 9. století, dostalo se mu zatím jen prozatímního uznání od FCI a to teprve v roce 2019. Jak jeho název napovídá, byl původně určený k lovu hlodavců. Pražský krysařík v současné době plní roli milého a hravého společníka. Je temperamentní a učenlivý, takže jej můžete zapojit i do nejrůznějších sportovních aktivit.
Československý vlčák
Posledním současným národním plemenem je majestátní československý vlčák. V žilách tohoto psa koluje vlčí krev, což je na první pohled vidět na jeho vzhledu. Tato skutečnost se však odráží i v jeho povaze – jeho páníček proto bude potřebovat pevnou ruku a ideálně nějaké ty zkušenosti. Jedná se o vytrvalé, aktivní plemeno se silným smečkovým pudem a velkou potřebou pohybu. Přestože jej počítáme mezi naše národní plemena, patronát nad jeho chovem převzali po rozdělení Československa naši sousedé.
Beskydský bundáš
Psí plemena nejen vznikají, ale i zanikají. To je případ beskydského bundáše, kterého byste dnes už hledali marně. Tento pes, podobný čuvačovi, kdysi pomáhal hlídat bačům v Beskydech ovce. Během dvacátého století však vyhynul a nezachránila ho ani plánovaná regenerace plemene.
Autor: Ilona Dobrovolná | Foto: unsplash.com |