Asistenční pes a jeho výcvik

Pes člověku odnepaměti pomáhal s nejrůznějšími činnostmi, ať už se jednalo o hlídání majetku, pasení stád nebo tahání saní. V dnešní době jsou hafani často „jenom“ mazlíky pro radost. Přesto stále najdeme takové, kteří mají svoji práci a jsou pro lidi nenahraditelnými pomocníky. Patří mezi ně i asistenční pes.

Parťáci nejen pro nevidomé

Když se řekne asistenční pes, mnozí lidé si jednoduše představí psa vodicího, který pomáhá nevidomým. Naši čtyřnozí přátelé ale umí mnohem víc. Psí asistenti jsou vyškolení speciálně tak, aby dokázali pomáhat lidem s celou škálou zdravotních postižení či omezení. S jakými zvířaty se tedy konkrétně můžeme setkat?

• Vodicí psi – Patří mezi nejstarší okruh asistenčních psů. Jejich úkolem je navigovat nevidomého člověka v prostoru, především venku.
• Signální psi – Jsou vycvičení na pomoc lidem neslyšícím. Dokáží upozornit na zvuky z okolí – například na zvonek domovních dveří, mobilní telefon, budík nebo tekoucí vodu.

Signální psi ale zvládnou asistovat i lidem s alergiemi, protože zavčasu rozpoznávají právě alergeny. Zrovna tak mohou být cvičení na pomoc klientům se záchvatovými onemocněními, jako je epilepsie – dokáží záchvat předem signalizovat a v případě nutnosti přivolat pomoc. Podobně fungují i psi pro diabetiky či kardiaky – své majitele nebo jejich okolí upozorňují na počínající potíže.

• Asistenční psi pro tělesně postižené. Cvičí se podle konkrétního postižení klienta. Výcvik psů pro vozíčkáře začal v 70. letech 20. století v USA. Tito hafani zvládají podávat předměty, přivolat výtah nebo třeba rozsvítit světlo.
• Balanční psi. Pomáhají lidem, kteří mají problémy s chůzí a udržením rovnováhy.
• Canisterapeutičtí psi. Psi, kteří fungují jako psychická podpora pro klienty v nemocnicích, domovech důchodců, dětských domovech a podobných zařízeních.

Výběr asistenčního psa

Pro výcvik asistenčního psa se nejčastěji využívají následující plemena – border kolie, labradorští a zlatí retrívři, němečtí ovčáci, knírači, pudlové nebo někteří teriéři. Záleží samozřejmě na typu asistence, kterou má pes poskytovat. Roli nehraje jen plemeno, ale také povaha. Pes vhodný k výcviku na asistenta musí být učenlivý a zároveň klidný a vyrovnaný. Rozhodně nesmí jevit známky agrese ani bázlivosti. Zvíře se obvykle vybírá klientovi na míru. Nejde jen o to, co by se měl pejsek naučit zvládat, ale i o povahu budoucího páníčka, jeho životní styl nebo rodinné zázemí, s nimiž je potřeba zvíře sladit.

Jak na výcvik asistenčního psa

Výcvik začíná už od štěněte a u různých organizací se může jeho průběh lehce odlišovat. Nejčastěji však začne takzvanou předvýchovou, kterou mají na starost dobrovolní pečovatelé. Jejich úkolem je naučit pejska především běžné povely a standardní poslušnost. Samozřejmostí jsou i základní hygienické návyky a socializace. Štěně si musí navyknout nejen na ostatní psy, ale také na ruch města nebo třeba jízdu v dopravních prostředcích. Dobrovolníci jsou během této doby samozřejmě v kontaktu s danou organizací, dochází se psem na výcvik a konzultují případné potíže.

Poté pes prochází zdravotními testy a začíná jeho výcvik ke konkrétní službě. Teprve když zvládne i tuto část, může přejít k novému majiteli a stát se jeho plnohodnotným pomocníkem, parťákem a kamarádem. Celý výcvik trvá různě dlouho – zhruba od šesti měsíců až do jednoho dvou let. Není to levná záležitost, vyjde na několik set tisíc korun. Stát na výcvik přispívá pouze v některých případech. Lidé s postiženími si psa musí obvykle uhradit sami, případně s pomocí charitativních nadací nebo sbírek.